Falešné občanky od Ztohoven. Zaplaťbůh
(Klára Kubíčková, MF DNES, 18. června 2010)
Členové uměleckodiverzní skupiny Ztohoven jsou chlapíci. Nejdřív se nabourali do vysílání televize, kde divákům předvedli atomový výbuch a zacloumali tím s naší představou o absolutní mediální pravdivosti.
Pak změnili revoluční pomník na pražské Národní třídě s tím, že není co slavit: ruku se vztyčeným ukazováčkem a prostředníčkem do symbolu vítězství doplnili rukou hajlující, popřípadě „fuckující“. Teď se ozvali znovu. Půl roku chodili po světě se zfalšovanými občanskými průkazy, jeden z nich se oženil, všichni takhle odvolili.
Tety z volebních komisí, které jim uznaly občanky, se teď možná strachují o důvěryhodnost svého okrsku, novopečená nevěsta možná bude muset anulovat sňatek a vdát se znovu, za toho pravého.
Ztohoven je jednoduché odsoudit. Mnohem jednodušší, než se zamyslet nad smyslem jejich konání. Kritizují oslovitost, společenské mašinerie, systém postavený na strachu. I přesto, že u nás vládne demokracie, můžeme sami sebe vnímat jako poslušné figurky a navzájem se hlídat, abychom nepřekračovali dané hranice.
Ztohoven je překračují. A zaplaťbůh za to. Jinak bychom si je totiž možná ani vůbec neuvědomovali.
(Klára Kubíčková, MF DNES, 18. června 2010)
Členové uměleckodiverzní skupiny Ztohoven jsou chlapíci. Nejdřív se nabourali do vysílání televize, kde divákům předvedli atomový výbuch a zacloumali tím s naší představou o absolutní mediální pravdivosti.
Pak změnili revoluční pomník na pražské Národní třídě s tím, že není co slavit: ruku se vztyčeným ukazováčkem a prostředníčkem do symbolu vítězství doplnili rukou hajlující, popřípadě „fuckující“. Teď se ozvali znovu. Půl roku chodili po světě se zfalšovanými občanskými průkazy, jeden z nich se oženil, všichni takhle odvolili.
Tety z volebních komisí, které jim uznaly občanky, se teď možná strachují o důvěryhodnost svého okrsku, novopečená nevěsta možná bude muset anulovat sňatek a vdát se znovu, za toho pravého.
Ztohoven je jednoduché odsoudit. Mnohem jednodušší, než se zamyslet nad smyslem jejich konání. Kritizují oslovitost, společenské mašinerie, systém postavený na strachu. I přesto, že u nás vládne demokracie, můžeme sami sebe vnímat jako poslušné figurky a navzájem se hlídat, abychom nepřekračovali dané hranice.
Ztohoven je překračují. A zaplaťbůh za to. Jinak bychom si je totiž možná ani vůbec neuvědomovali.
