Z následků neviditelné ruky trhu dosud nejúčinněji těží český fašismus (Právo)
2009-02-28, 9:30:00 • Komentáře / názory
Kulatý stůl o kulatém čtverci(Martin Hekrdla, Právo, 27. února 2009)
Když se v úterý Michael Kocáb vypravil z Prahy do konfliktních oblastí, včetně litvínovského sídliště Janov, bylo už pozdě. Ne proto, že chyba z předchozího dne, kdy místo své – v první linii nezastupitelné – osoby vyslal do boje mluvčí Lejlu Abbasovou, se už stala a nedala odestát. Pozdě bylo už dávno.
Ministr pro lidská práva a menšiny je pevně přesvědčen, že všechno na světě, natož na nějakém sídlišti, lze řešit u kulatého stolu. Ale sociální terén, jenž od sebe dělí občany nepřizpůsobivé, „kteří dělají binec“ (Jiří Čunek), a občany přizpůsobivé, „slušné“, kteří však nejsou ochotni ani schopni se binci přizpůsobit, vznikal dlouho, je zažraný a zhoršuje se.
Dávné rozdíly, řekněme, životních stylů zvýraznila polistopadová transformace. Meritokratický režim neviditelné ruky trhu odměňoval „schopné“, ale i všehoschopné tuneláře a tvrdě trestal „neschopné“ se šikovnýma rukama zoufalých i návykových zlodějíčků.
Rasismus nestál za koncentrací a ghetoizací „sociálně nepřizpůsobivých“ ve společnosti, která přívlastek „sociální“ má jinak za neslušné slovo. Normální privatizace bytového fondu obcemi a obyčejné kšefty soukromých realitek vedly – řečeno čunkovštinou – k „vyřezávání vředů“ z lukrativních lokalit a k přelidnění „odkladišť“ janovského typu. Tohle je byznys, který samet kulatého stolu nezastaví.
Ze „střetu civilizací“ starousedlíků a přistěhovalců, třísek, které již odlétly z tuzemské transformace a budou létat z nynější krize, dosud nejúčinněji těží český fašismus. Poznal, že jde o kulatý čtverec „měkkých“, nekonečných a vlastně žádných řešení. Využívá situace, v níž liberální „pseudohumanista“ platí u „slušných občanů“ za neschopného blba.
Fašistům z české Arbeit Partei (Dělnické strany) – jako fašistům 20. a 30. let – se znovu daří vytěžit ze systémové nefunkčnosti maximum.
Pasovali se na velké ucho a obrannou pěst lidí, kteří jsou v litvínovském Janově doopravdy trýzněni nejméně stopadesátihlavou sebrankou.
Ano, je jich podle nevládních organizací „jen“ tolik (ze dvou a půl tisícovky novousedlíků). Přesto fašisté snadno tento střet paušalizovali a převedli na rasistický diskurs, jejž bezděčně opakují média. Tady zlí Romové, tam slušní gadžové, nahoře trapný Kocáb…
Fašismus opakuje osvědčené recepty. Vtahuje do hry nové stoupence, na poměry rozhořčené nečleny. „Nahrazuje“ policii „ochrannými sbory DS“ (viz ochranný oddíl SS). „Nahrazuje“ státní správu a samosprávu; v Litvínově stínovým starostou, středoškolským učitelem, jistě „slušným občanem“. Medializuje se násilím („otvíráním problémů“) a „mučednictvím“ (v Janově v říjnu a zvláště 17. listopadu i ve správním procesu ve věci zákazu Dělnické strany).
Fašisté již dotlačili radní v Litvínově k „nulové toleranci“ vůči nepřizpůsobivým. Tím lépe se jim ohlašuje – zahřímal fýrer – „nulová tolerance k polistopadovému politickému režimu“.
Kdo nechce mluvit o kapitalismu, ať mlčí o fašismu. Tahle stará zkušenost je náš problém.
