Antifa.cz: Veterán českých fašistů má židovské předky
2007-10-1, 0:46:00
Tomáš Kebza: život je krásný(Antifa.cz, 1. října 2007)
Jiří Richter se narodil 4. prosince 1919 v židovské proletářské rodině na pražském Žižkově. Prožil dětství stejné jako ostatní děti na tehdejší pražské periferii a po škole začal pracovat jako dělník na stavbě silnic.
Po 15. březnu 1939 zakládá se svými přáteli ilegální skupinu židovské mládeže, se kterou se snaží pomáhat svým soukmenovcům. Shání potraviny, pomáhá ukrývat židy uprchlé před transporty. V červenci roku 1942 však přichází výzva k nástupu do transportu i jemu. Aby svým případným útěkem nevystavil nebezpečí své blízké, rozhodne se Jiří Richter neukrývat a výzvy uposlechne. S bratrem a rodiči se ocitá ve sběrném koncentračním táboře Terezín, kde jeho tatínek umírá. Jeho bratr je transportován do vyhlazovacího tábora Osvětim – Březinka kam ho zanedlouho následuje i on sám s maminkou.
V Osvětimi mu na předloktí vytetují číslo a setkává se zde mimo jiné s neblaze proslulým doktorem Mengele. Jako mladý a fyzicky zdatný je zařazen do skupiny, která ošetřuje umírající a vynáší jejich mrtvoly. Naposled se zde přes ostnaté dráty vidí se svým bratrem, těsně předtím, než skončí v plynové komoře. Naposledy se setkává také se svou maminkou. Z Osvětimi je pochodem smrti přesunut na práci do Německa a po kapitulaci nacistů se vrací do Prahy. Jako jediný z rodiny nacistické lágry přežil. Za války ztratil třicet osm svých příbuzných, které nacisté zavraždili. Po válce se ožení s dívkou z katolické rodiny. Jako přesvědčený komunista pracuje v odborovém hnutí. Dálkově vystuduje vysokou školu a přednáší dějiny politických teorii na vysoké škole. Po srpnu 1968 je ale ze strany vyloučen a následně zbaven všech funkcí.
Celý svůj poválečný život trpí, jako mnozí další s podobnou zkušeností, depresemi, pronásledují ho děsivé vzpomínky na Osvětim a nemá příliš štěstí ani ve svém vlastním rodinném životě. Jeho manželka umírá po dlouhé nemoci v pouhých šedesáti letech, syn v necelých padesáti v psychiatrické léčebně, neboť trpí silnou schizofrenií. Ani jeho vnuk, syn jeho dcery, není zdravotně v pořádku. Říká: "A nakonec mám vnuka, kterýmu je šestadvacet let, vysoce inteligentní, velmi inteligentní, ale von je trvale invalidní, protože už se narodil s lehkou mozkovou dysfunkcí, takže nemůže pracovat." Poslední léta svého života prožil pan Richter v Domě seniorů Charlese Jordana spolu s dalšími, kteří přežili holocaust, kde také nedávno, ve věku osmdesáti sedmi let, zemřel.
Dodejme jen, že jméno vnuka pana Richtera zní Tomáš Kebza. Jeho lehká mozková dysfunkce, nemožnost pracovat a invalidní důchod mu nebránily v tom, aby se stal místopředsedou Republikánské mládeže, mládežnické odnože SPR-RSČ Miroslava Sládka a dokonce za tuto stranu v roce 1998 kandidovat do parlamentu. Invalidní důchod mu nebránil, aby se na Silvestra 1998 nezúčastnil hajlování a opilecké rvačky s Romy v hospodě U Kapitána v Praze Karlíně. Nic z toho mu nebránilo v publikováni v republikánské tiskové žumpě, týdeníku Republika, kde přes svůj židovský původ publikoval antisemitsky zabarvené články, za které byl v červnu roku 1999 odsouzen na tři roky s podmínečným odkladem na pět let a k zákazu publikovat na deset let.
více na: ..:. Antifa.cz :.
