Technaři podle Respektu hledají ztracený ráj

Zpátky ke kořenům

(Kateřina Čopjaková, Respekt, 27. srpna 2007)

Něco se prostě stát muselo. Třicet tisíc tanečníků, zácpy na silnicích, devadesát tun odpadků, zprávy na titulních stranách novin, jednání s ministry o místě konání – tahle kombinace loni v polovině prázdnin odhalila, že cesta zdejších technařů za letním dobrodružstvím potřebuje osvěžení. Teď, přesně rok poté, co tradiční festival CzechTek ohlásil konec, sází milovníci hypnotických rytmů na malé ilegální akce. Ti opravdu skalní však zvedají kotvy a organizují party v dosud 'nezasažených' částech Evropy.

"Všechno bylo povolený a domluvený, a tím pádem úplně k ničemu," vzpomíná dvaadvacetiletý student literární akademie Matěj na zlom, který z původně undergroundového festivalu CzechTek udělal 'nepřijatelnou' akci. Po tvrdém policejním zákroku proti tanečníkům v roce 2005 půjčil loni ministr obrany technařům kus vojenského újezdu Hradiště a oficiálně posvěcený festival přitáhl kromě nového publika i stovky obchodníků s jídlem, pitím i drogami.

Rozčarování pravověrných z desetitisícových návštěv tady panovalo už pár let, ale tohle bylo moc. "Když se s partičkou lidí rozhodnete hrát se svým soundsystémem na nějaké akci, musíte zafinancovat benzin do aut a agregátů. Vezmete s sebou teda i nějaké pití a jídlo na prodej, a tím se zahojíte. Pokud je to akce pro pár stovek lidí, tak si lehce uhlídáte, aby se tam nepřiživoval nikdo, kdo přijel jen vydělat a nenabízí hudbu jako protislužbu. Když ale přijede deset tisíc lidí, tak to prostě nikdo neuhlídá," vysvětluje nad kávou zádrhel velkých akcí Matěj, který si přivydělává jako zvukař v jednom z pražských klubů. Své celé jméno odmítá prozradit, protože technaři by ho za schůzku s novinářem rozhodně nepochválili (což potvrzuje bezvýsledná snaha přemluvit k rozhovoru kohokoli z jeho kamarádů sedících ve stejném lokále).

"V desetitisícovém davu už nemáme šanci. To prostě přijedou chlápci s feliciema narvanejma džusíkama a pivkama, prodají to a pak za prachy shání drogy nebo rovnou otočí a jedou domů," popisuje Matěj. Noví obchodníci ovládli pole a soundsystémům se jejich investice přestala vracet. "A rozhodně nás nebavilo hrát pro lidi, které víc než hudba zajímaly drogy nebo chlast," říká Matěj a ohlašuje návrat ke kořenům. "Letos děláme akce pro padesátku známejch, což nemusí být hlášený úřadům."

Techno ale zároveň přitahuje spoustu lidí, kterým podobné 'rodinné podniky' nestačí a zároveň by nikdy nevkročili na legální party. Tito lidé dnes míří na východ. "Byli jsme s pár známýma na BulgariaTeku a bylo to skvělý. Malá akcička, asi pět set lidí, samozřejmě neohlášená úřadům, na skalnatém pobřeží blízko hranic s Tureckem," popisuje nový ráj třicetiletý Vašek nad pivem v zapadlé pražské hospodě. "U nás už nezažiješ technival, o kterém se ví jen díky šeptandě a jehož místo netušíš ještě pár hodin před začátkem akce. Je to dobrodružství – musíš se tam dokodrcat starou dodávkou a pak je nutný se zorientovat v úplně cizím prostředí," popisuje tento majitel čajovny, co ho láká na myšlence jet za technem skoro dva tisíce kilometrů. "Místní policie o technu ještě nic netuší. Přijel tam za necelý týden parkrát džíp se čtyřma policajtama, jinak nás nechali na pokoji," usmívá se Vašek. Bulharský festival je zatím v režii cizinců – kromě Čechů a Moravanů, které sem táhne spolupořadatel akce, brněnský soundsystém Vosa, jsou to hlavně Francouzi.

Podobné zkušenosti má i dvacetiletá studentka DAMU Lena, která se minulý týden vrátila z Ukrajiny. "Místních lidí bylo na UkrajinaTeku opravdu jen pár a rozhodně to nebyl underground. Dorazili spíš naleštění chlápci se zlatými řetězi, s kočičkama v minišatech a flaškou tvrdého. Z toho, co viděli, byli docela mimo," říká Lena.

Tvrdé jádro hledá opravdu něco úplně jiného. "Na pravou freeparty můžeš přijet bez koruny a absolutně nevybavenej. Vždycky ti někdo nabídne pivko nebo ti půjčí mikinu, aby ti nebyla v noci zima," popisuje ideál Matěj. "Přijedeš a čekaj tě lidi, kteří se chtěj pár dnů bavit bez toho, aby je někdo monitoroval," připomíná známé zásady Vašek. Malá akce má ale i praktické výhody. "My po sobě vždycky uklízíme. Ale na velký akci je to těžký. Čím větší, tím dorazí víc kreténů, kteří si to pletou s rock festivalem, kde za ně uklízí placená firma," zlobí se Matěj.

Nápad vyjet za pravým technem na východ přitom není nový. Start se datuje do roku 1994, kdy na podnět britského spolku Desert Storm proběhlo několik party ve válkou zmítané Bosně. Britští technaři tehdy uspořádali mezi soukmenovci sbírku a kromě desek přinesli na východ i potraviny, kondomy a základní hygienické potřeby.

Letos jde ale přece jen především o volnou zábavu. Série je zatím v polovině – po Bulharsku a Ukrajině mají technaři před sebou ještě party v Řecku a Albánii, plánované na konec srpna. "Skalní to jedou celý. Nasednou do dodávky, naloží aparaturu, posbíraj pár známých a jede se," popisuje znovuobjevenou letní romantiku Matěj.