Pařížská squaterská scéna a její umělecké projevy (zine.winstonskids.net)

Pařížská squaterská scéna a její umělecké projevy

(zine.WinstonsKids.net, 14. června 2007)

Poprvé nabírá squatting ve Francii na síle bezprostředně po druhé světové válce kvůli rozsáhlé bytové krizi. V této době jsou opuštěné domy obsazované především rodinami dělníků, kteří nemají dostatek prostředků na placení nájmu. Tato vlna squatů byla postupně ukončena v průběhu 50. a 60. let, během kterých se díky masivní výstavbě panelových domů bytová situace zlepšila.

Électron Libre – Rue de Rivoli, Paříž

Dalším důležitým obdobím v historii francouzských squatů jsou 70. a 80. léta. V této době jsou prázdné nemovitosti konečně obsazovány spíše z důvodů ideologických než ekonomických. Stejně jako ve zbytku Evropy, i ve Francii angažovaný squatting přímo navazuje na hnutí hippies, opírá se o myšlenku odmítání práce a touhu žít v komunitě s podobně smýšlejícími lidmi na základě dohodnutých pravidel. Tato kultura se postupně stává jakousi pomyslnou základnou revoluční mládeže, která ve squattingu spatřuje příležitost realizovat anarchistické a komunistické myšlenky v praxi – tato část squaterů se stává součástí autonomního hnutí. Nadále zde však zůstávají squateři, kteří odmítají jakoukoliv politickou doktrínu a zůstávají věrni tradicím uměleckých a intelektuálních komunit 60. let. Mezi těmito dvěma skupinami ('autonomní' a 'alternativní') vzniká z mého pohledu naprosto nesmyslná rivalita, squateři se vzájemně osočují z pošlapání původní myšlenky squattingu a celý konflikt postupně přerůstá do otevřené nenávisti.

více na ..:. ČSAF.cz :.