Podle Ivana Langera má být policie „sexy“ a nepřekážet politickým špičkám u moci (MF Plus)
2007-06-2, 11:48:32
Pendrek na vyhynutí
(David Klimeš, MF Plus, 1. června 2007)
S českou policií je spokojen jen každý třetí člověk. To je ještě úspěch. Po sérii skandálů a zřejmého napojení na politické špičky to mohlo být mnohem horší.
Ministr vnitra Ivan Langer chce reformu policie. Může však člověk, který byl vyšetřován v souvislosti s vynesením tzv. Kubiceho zprávy z parlamentu a který po volbách v nové funkci vyházel prakticky všechny šéfy bezpečnostních složek, něco takového zaručit? Nebude slovo reforma označovat jen novou úslužnost modrých uniforem? Když loni na podzim na II. kongresu Policie České republiky ministr představoval své reformní plány, začal slovy: „Vypadáte dobře – je na vás hezký pohled, a teď si nedělám legraci.“ Pokud si nedělal legraci, tak rovnou nemluvil pravdu. Jen namátkou kauzy nedávných let: napojení na politické špičky ČSSD, řízené úniky odposlechů, spolupráce policistů s Berdychovým gangem či spolupracovníci StB na vysokých postech s falešným lustračním osvědčením. Místo nápravy situace politici jen schvalují zákony, které policii v očích veřejnosti nepřidají – při současných rozpočtových škrtech jde především o služební zákon, který přímo ponouká obtížně nahraditelné policisty k odchodu ze služby.
V současnosti tak na služebnách chybějí tři tisíce policistů. „Služebně starší policisté odcházejí kvůli vysokým výsluhám, protože s platem v novém zaměstnání mají zajištěný celkem slušný příjem. Nováčci odcházejí kvůli ztrátě iluzí, o které v současné policii rychle přijdou, samozřejmě za vydatné pomoci služebně starších policistů,“ popisuje člen branně- bezpečnostního výboru Jan Klas z ODS. S nástupem Langera se však ministerstvo nezačalo starat o potíže a léta neřešené resty obyčejných policistů, ale místo toho zahájilo čistku v bezpečnostních složkách státu. Nejdřív se z neznámých důvodu poroučel relativně úspěšný šéf rozvědky Karel Randák, pak následoval ředitel Národního bezpečnostního úřadu Petr Hostek a z Inspekce ministra vnitra odešlo celé vedení. „Změny nejsou namířeny proti konkrétním lidem. Nám jde o koncepční řešení. Resort vnitra prostě dlouhou dobu zatuchal,“ řekl k tomu Langer. Zvlášť poslední výměna na inspekci zavdala důvod ke spekulacím o politickém pozadí.
Šéf inspekce Miroslav Borník byl údajně prodlouženou rukou ČSSD, což vyvrcholilo před volbami vyšetřováním Kubiceho zprávy, která teatrálně hovořila o propojení špiček ČSSD se světem zločinu. ODS stála za Kubicem, ČSSD za inspekcí a po nástupu ODS Kubice zůstal, a Borník musel jít.
V politizaci práce policie a mocenských bojích tak zapadá to, čemu by se ministr Langer měl věnovat především. Jeho předchůdce ve funkci František Bublan (ČSSD) s tím sice také příliš nepohnul, ale jeho závěry mají logiku: „Jedním z hlavních problémů, který způsobuje nedostatek policistů a jejich přetíženost, je skutečnost, že působnost policie je příliš široká. Policie vykonává činnosti, které její evropští kolegové dělat nemusejí.
Mám na mysli například doručování soudních obsílek, převozy svědků k soudům, převozy opilců, některé správní činnosti a dokonce i řešení menších dopravních nehod.“ Po odchodu z čela ministerstva dnes naplno kritizuje i byrokratizaci: „Dalším problémem je téměř hypertrofní růst funkcionářských pozic. Příliš mnoho velitelů – s tím souvisí přemíra papírování a málo prostoru na vlastní potřebnou činnost.“
Zločinec, neonacista a zloděj
Co musí nastat, aby se politici probrali a místo politických bojů začali na nejnižší úrovni řešit problémy s policií? Nejspíš něco tak tragického jako v Maďarsku. Policisté 4. května v noci zastavili v Budapešti ženu a chtěli pokutu, protože neměla zapnuté bezpečnostní pásy. Naložili ji do svého auta a odvezli: „Zastavili v odlehlé uličce a navrhli mi, že místo penězi můžu zaplatit jiným způsobem. Jeden mě držel hlavu a nutil mně k orálnímu sexu a druhý mě znásilnil,” uvedla. Policisté jsou mimo službu, ministr spravedlnosti odstoupil a premiér Ferenc Gyurcsány se alibisticky veřejně zřekl maďarské policie. Takováto potupa na českou policii ještě nedolehla, ale jeden prohřešek ke druhému se sčítá a výsledkem je zásadní nedůvěra české veřejnosti k policejním uniformám. Jen pro připomenutí několik příkladů z nedávné minulosti. Přesně před rokem sokolovský soud potvrdil podmíněné tresty čtyřem bývalým vysokým důstojníkům karlovarské policie. Na přelomu roku 2002 a 2003 mařili vyšetřování poštovní loupeže na Růžovém vrchu v Karlových Varech a kryli podezřelého, jímž byl policista a syn zástupce okresního policejního ředitele Jan Budík. O několik měsíců později přišel neradostný důkaz o tom, jak se policisté při najímání prověřují. Příslušník městské policie z Prahy 10 Milan Tobiáš naštěstí při svých pochůzkách pražskou čtvrtí nepotkal nikoho, kdo by do mobilu mluvil rusky nebo vypadal příliš anarchisticky. Kdo ví, jak by se zachoval. Na svých webových stránkách totiž publikoval neonacistické vidění světa: „Připadám si jako Adolf Hitler. Všude kolem je chaos a v ulicích řádí rusky mluvící a já, uzavřen mezi čtyřmi stěnami svého bunkru, sním o vítězství a lepším světě.“ O místo u policie přišel až po účasti na demonstraci neonacistického hnutí Národní odpor.
Vedení policie ho přitom nemohlo za psaní na stránkách o „radikálech, Židech a rváčích ze synagog“ vyhodit, protože by to prý byla diskriminace. Problém je, že se Tobiáš vůbec dostal přes vstupní pohovor, kde měl podstoupit náročné psychotesty. V souvislosti s masivním odchodem tisíců policistů a najímáním nových mladíků se nabízí otázka, jestli se přijímací řízení nestane ještě větší formalitou, jen aby se po špatně napsaném služebním zákoně doplnily stavy. Městská policie, která podléhá pražskému primátorovi, má tak na kontě další prohřešek. Filozofie svébytných policejních útvarů ve větších městech říká, že místní policisté mají k lokalitě bližší vztah a lépe znají místní problémy. Nic o tom však nesvědčí. Vedle extremisty v řadách policie připomeňme, že metropolitní bezpečnostní aparát už důvěru veřejnosti zklamal aférou strážníků, kteří v roce 2005 obtěžovali školačky, čtrnáctiletou Denisu a o rok starší Kamilu. V červenci 2004 zase po dopadení lupiče ze sázkové kanceláře našli v jeho kapsách nůž a služební odznak městské policie. Největší skvrnou na pověsti státní policie je napojení policistů na organizovaný gang podnikatele Davida Berdycha. Tuto kauzu překryl snad jen minulý květen, kdy pořádková policie nesmyslně zasáhla na prvomájové demonstraci proti poslankyni Strany zelených Kateřině Jacques. Hlavním důkazem toho, že řadoví policisté jsou špatně cvičeni a úkolováni, zůstává zásah na Czechteku. Nedávnou tečkou za celou aférou je to, že ani evidentní mlácení a kopání několika policistů do ležícího technaře nebylo pro soud důvodem k jejich potrestání.
Pod vedením StB
Od prohřešků řadových policistů, které špatně kontroluje ministerská inspekce, se můžeme posunout o patro výše, kde se skrývá dávný kostlivec – spolupráce s StB. Karel Lán pracoval od roku 1977 do roku 1990 u vojenské kontrarozvědky. V 80. letech se školil u sovětské KGB a po revoluci plynule přešel k městským strážníkům, z toho posledních sedm let byl náměstkem ředitele. Měl docela silný žaludek. Na post náměstka se totiž propracoval v době, kdy bývalý ředitel pražských strážníků Radim Chyba musel odstoupit, protože byl evidován u StB.
I na státní úrovni se ukazuje, že mnoho tajných našlo své uplatnění u bezpečnostních složek demokratické republiky. Dokonce šéf české pobočky Interpolu Pavol Mihál byl veden jako spolupracovník komunistické tajné policie. Alarmující je, že Mihál přitom vlastnil negativní lustrační osvědčení. „Odejit“ byl i ředitel Kriminalistického ústavu v Praze Jan Hlaváček, který neprošel „zpřísněnými“ prověrkami, byť ho NBÚ opakovaně úspěšně prověřil na stupeň utajení „důvěrné“. Bývalý ministr Bublan na příkladu Hlaváčka znovu opakuje, že Langerovo tažení proti bývalým spolupracovníkům StB přinese více problémů než užitku: „Nestavěl bych na pouhé lustraci, což je zkoumání pouze v evidencích bývalé StB, ale na důkladné prověrce NBÚ, která je daleko více vypovídající a neřeší pouze minulost, ale i současná rizika.“ Zmatek v lustracích Bublan dokládá i leností politiků rozhodnout, na jakém základě se mají lidé z bezpečnostních složek vlastně prověřovat: „Příklad ředitele kriminalistického úřadu Hlaváčka je signifikantní, neboť dříve se nelustrovalo v databázích vojenské kontrarozvědky, a proto nemůžeme mluvit o falešné lustraci.“
Dědictví Grosstapa
Snad největší problém policie je ale politizace její činnosti, která začala nejspíš za působení Stanislava Grosse jako ministra vnitra a vyvrcholila okolo loňských voleb.
Oblíbenou hrou s veřejností a s protivníky byly cílené úniky odposlechů vlivných lidí.
Nikdo to vlastně nepovažoval za problém, protože nelegální únik odposlechů fotbalových bossů více než rok bavil celý národ. Pokud tehdy policista už nevydržel skladovat humor o „kapřících“ a „desetnících“ jen pro sebe, pak únik z případu konkurzní mafie kolem soudce Berky už byl asi součástí nějaké mocenské přetahované. Pravý boj o vliv na policii se mezi ODS a ČSSD rozhořel před volbami. Díky nepřehledně promíchaným cíleným odposlechům, cíleným únikům informací a vyšetřování nyní alespoň víme, jak ČSSD posilovala svůj vliv u policie.
Hlavní postavou byl Pavel Přibyl, bývalý šéf Úřadu vlády premiéra Grosse. Loni v dubnu se snažil u protikorupční policie docílit, aby vyšetřovala Mirka Topolánka a Miroslava Kalouska. Na toho prvního se měla zaměřit kvůli údajným nejasnostem s financováním bytu, obvinění Kalouska bylo rovnou absurdní – prý měl za svého náměstkování na ministerstvu obrany kupčit s jakýmsi obrazem úřadu. Proslavená Kubiceho zpráva pak konstatovala: „Odposlechem bylo zjištěno, že Přibyl udržuje častý telefonický i osobní kontakt s vysoce postavenými pracovníky prezidia, s funkcionáři zvláštních útvarů a bývalými i současnými politiky.“ Proti této skupině lidí před volbami válčili lidé z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Jeho šéf Jan Kubice pak před volbami do parlamentu přinesl svou zprávu o propojení politiků a mafie. Bublan dosud nemůže Kubiceho zprávu ani cítit: „Je to absurdní záležitost, která nemá obdoby.
Nejenže došlo k porušení služebních předpisů a obcházení vedení policie a ministerstva, ale také k hrubému zneužití informací a vytvoření účelového paskvilu.“ Výklad Jana Klase z ODS je logicky jiný: „Byla to typická ukázka války policajtů, konkrétně mezi inspekcí vnitra a ÚOOZ. Takových válek v PČR probíhá více a jsou časté.“ Kromě toho, že sdělení o permanentních válkách v řadách policie je samo o sobě zneklidňující, ke Kubiceho zprávě je dlužno říct, že zásadně vstoupila do volební kampaně a zřejmě poškodila ČSSD.
Probuzený yetti
Loni na podzim Ivan Langer připravil návrh proměny policie. Mluvil o „yettim, o kterém všichni mluví, a nikdo ho neviděl, a to je reforma Policie České republiky“. Zatím to ale vypadá, že onoho yettiho ani neměl začít hledat. Jako motto si vzal tři principy: služba, profesionalita a hrdost; jaksi ale tato slova zapomněl dát na billboardy, které za státní peníze lákají zájemce do řad ubývajících policistů. Nyní Langer tvrdí, že mají lidi nastoupit do „sexy“ zaměstnání a na plakátech s hrozným designem z 80. let na vás míří dva zamračení policisté pistolemi. Naláká to spíše komunikativní a příjemné pochůzkáře nebo nevybouřené mladíky z posiloven, kteří chtějí při každé příležitosti tasit pistoli?
Kromě masivního náboru chce Langer nalákat uchazeče i do nových podmínek. Projekt 1000 má zlepšit vybavení služeben a místo opotřebovaných počítačů dodat nové. Dále to má být efektivní sjednocení krajských útvarů a zavedení něčeho, co z minulého režimu známe jako „pomocnou stráž VB“. „Myšlenka to rozhodně není špatná,“ hájí svého stranického kolegu Klas, nicméně přiznává: „V české společnosti je to 17 let po pádu totality těžko prosaditelné, protože občané nemohou mít za tak krátkou dobu pozitivní vztah k policii, jako je tomu v zemích, které po 2. světové válce neprošly komunistickou érou.“ A jak má vypadat celková změna policie?
Podle ministra Langera je „potřeba se znovu podívat na to, jaký má být policejní sbor ve třetím tisíciletí“. Zatím se však drží praxe z toho minulého, kdy se politici starali, aby jim lidé na nejvyšších bezpečnostních postech nepřekáželi nebo rovnou pomáhali v politickém boji. Možná i proto musel policejní prezident Husák za Langera opustit svůj post a spolu s ním i prakticky celé vedení.
***
Exodus policistů
Podle ministra vnitra Ivana Langera už chybí na 3000 policistů. Proč? Protože v platnost vstoupil služební zákon, který k odchodu přímo vybízí. Na vysoké výsluhy dosáhnou starší policisté, a tak se letití strážci zákona (ještě z dob socialistické zákonnosti) rozhodují pro odchod. Langer je spokojen, protože policii mají opouštět především lidé, kteří odsloužili 29 a více let. Na bezpečnostním výboru směnovny je ale s exodem policistů spokojen málokdo. Bývalý ministr František Bublan (ČSSD) přímo říká: „Současným problémem je aplikace nového služebního zákona, nedostatečná připravenost a informovanost.“ I Jan Klas (ODS) popisuje současný neradostný stav: „Služebně starší policisté odcházejí kvůli vysokým výsluhám, protože s platem v novém zaměstnání mají zajištěný celkem slušný příjem.“ Ani poslanec Zdeněk Maršíček (KSČM) zákon nevelebí: „Co se týká služebního zákona, obsahuje jistě mnoho výhod pro příslušníky bezpečnostních sborů, ale také obsahuje nedostatky. Jedná se o placení přesčasových hodin, úpravu hodností vzhledem k funkčnímu zařazení, kdy řadě příslušníků byla snížena hodnost a další.“ Maršíček upozorňuje, že nejde jen o rapidní snížení počtu policistů, ale i o jiné šlendriány. Přes 5000 policistů poznalo nový zákon na svých výplatních páskách – dostali totiž méně peněz. Bezpečnostní složky protestují i proti 150 přesčasovým hodinám, které podle zákona mají sloužit zadarmo. Jak už to tak v Česku bývá, ihned po vstoupení zákona v platnost politici začínají pracovat na jeho nezbytné novelizaci. Do médií! Po Berkovi a fotbalových „kapřících“ si asi největší slávu vydobyly odposlechy z případu tajemníka předsedy ODS Marka Dalíka a lobbisty Jana Večerka. Vyplývalo z nich, že se prý snažili uplatit deseti miliony korun unionistického poslance Zdeňka Kořistku, aby podpořil v parlamentu ODS. Vše se dostalo ven v předvolební kampani, protože v odposleších se Dalík baví s Mirkem Topolánkem. Tragikomickou situaci dokresluje i to, že ještě před zveřejněním nahrávek, kde tu a tam Topolánek použije dnes už dobře známé vulgarismy, už předseda ODS veřejně mluvil o tom, že někdo tuto nahrávku do médií brzy pošle.
Foto popis| Na podobných akcích nevidí soudy nic divného
Foto popis| Nikdo neví, kolik černých koní v policii slouží
Foto autor| Foto: ČTK a ISIFA
Foto popis| Podle Ivana Langera má být policie „sexy“ – kdo ví, jak to myslí...
Foto popis| Koho chrání a komu slouží?
Foto popis| Řady policistů neustále řídnou, nyní jich prý chybějí už tři tisíce
Foto autor| Foto: ISIFA
(David Klimeš, MF Plus, 1. června 2007)
S českou policií je spokojen jen každý třetí člověk. To je ještě úspěch. Po sérii skandálů a zřejmého napojení na politické špičky to mohlo být mnohem horší.
Ministr vnitra Ivan Langer chce reformu policie. Může však člověk, který byl vyšetřován v souvislosti s vynesením tzv. Kubiceho zprávy z parlamentu a který po volbách v nové funkci vyházel prakticky všechny šéfy bezpečnostních složek, něco takového zaručit? Nebude slovo reforma označovat jen novou úslužnost modrých uniforem? Když loni na podzim na II. kongresu Policie České republiky ministr představoval své reformní plány, začal slovy: „Vypadáte dobře – je na vás hezký pohled, a teď si nedělám legraci.“ Pokud si nedělal legraci, tak rovnou nemluvil pravdu. Jen namátkou kauzy nedávných let: napojení na politické špičky ČSSD, řízené úniky odposlechů, spolupráce policistů s Berdychovým gangem či spolupracovníci StB na vysokých postech s falešným lustračním osvědčením. Místo nápravy situace politici jen schvalují zákony, které policii v očích veřejnosti nepřidají – při současných rozpočtových škrtech jde především o služební zákon, který přímo ponouká obtížně nahraditelné policisty k odchodu ze služby.
V současnosti tak na služebnách chybějí tři tisíce policistů. „Služebně starší policisté odcházejí kvůli vysokým výsluhám, protože s platem v novém zaměstnání mají zajištěný celkem slušný příjem. Nováčci odcházejí kvůli ztrátě iluzí, o které v současné policii rychle přijdou, samozřejmě za vydatné pomoci služebně starších policistů,“ popisuje člen branně- bezpečnostního výboru Jan Klas z ODS. S nástupem Langera se však ministerstvo nezačalo starat o potíže a léta neřešené resty obyčejných policistů, ale místo toho zahájilo čistku v bezpečnostních složkách státu. Nejdřív se z neznámých důvodu poroučel relativně úspěšný šéf rozvědky Karel Randák, pak následoval ředitel Národního bezpečnostního úřadu Petr Hostek a z Inspekce ministra vnitra odešlo celé vedení. „Změny nejsou namířeny proti konkrétním lidem. Nám jde o koncepční řešení. Resort vnitra prostě dlouhou dobu zatuchal,“ řekl k tomu Langer. Zvlášť poslední výměna na inspekci zavdala důvod ke spekulacím o politickém pozadí.
Šéf inspekce Miroslav Borník byl údajně prodlouženou rukou ČSSD, což vyvrcholilo před volbami vyšetřováním Kubiceho zprávy, která teatrálně hovořila o propojení špiček ČSSD se světem zločinu. ODS stála za Kubicem, ČSSD za inspekcí a po nástupu ODS Kubice zůstal, a Borník musel jít.
V politizaci práce policie a mocenských bojích tak zapadá to, čemu by se ministr Langer měl věnovat především. Jeho předchůdce ve funkci František Bublan (ČSSD) s tím sice také příliš nepohnul, ale jeho závěry mají logiku: „Jedním z hlavních problémů, který způsobuje nedostatek policistů a jejich přetíženost, je skutečnost, že působnost policie je příliš široká. Policie vykonává činnosti, které její evropští kolegové dělat nemusejí.
Mám na mysli například doručování soudních obsílek, převozy svědků k soudům, převozy opilců, některé správní činnosti a dokonce i řešení menších dopravních nehod.“ Po odchodu z čela ministerstva dnes naplno kritizuje i byrokratizaci: „Dalším problémem je téměř hypertrofní růst funkcionářských pozic. Příliš mnoho velitelů – s tím souvisí přemíra papírování a málo prostoru na vlastní potřebnou činnost.“
Zločinec, neonacista a zloděj
Co musí nastat, aby se politici probrali a místo politických bojů začali na nejnižší úrovni řešit problémy s policií? Nejspíš něco tak tragického jako v Maďarsku. Policisté 4. května v noci zastavili v Budapešti ženu a chtěli pokutu, protože neměla zapnuté bezpečnostní pásy. Naložili ji do svého auta a odvezli: „Zastavili v odlehlé uličce a navrhli mi, že místo penězi můžu zaplatit jiným způsobem. Jeden mě držel hlavu a nutil mně k orálnímu sexu a druhý mě znásilnil,” uvedla. Policisté jsou mimo službu, ministr spravedlnosti odstoupil a premiér Ferenc Gyurcsány se alibisticky veřejně zřekl maďarské policie. Takováto potupa na českou policii ještě nedolehla, ale jeden prohřešek ke druhému se sčítá a výsledkem je zásadní nedůvěra české veřejnosti k policejním uniformám. Jen pro připomenutí několik příkladů z nedávné minulosti. Přesně před rokem sokolovský soud potvrdil podmíněné tresty čtyřem bývalým vysokým důstojníkům karlovarské policie. Na přelomu roku 2002 a 2003 mařili vyšetřování poštovní loupeže na Růžovém vrchu v Karlových Varech a kryli podezřelého, jímž byl policista a syn zástupce okresního policejního ředitele Jan Budík. O několik měsíců později přišel neradostný důkaz o tom, jak se policisté při najímání prověřují. Příslušník městské policie z Prahy 10 Milan Tobiáš naštěstí při svých pochůzkách pražskou čtvrtí nepotkal nikoho, kdo by do mobilu mluvil rusky nebo vypadal příliš anarchisticky. Kdo ví, jak by se zachoval. Na svých webových stránkách totiž publikoval neonacistické vidění světa: „Připadám si jako Adolf Hitler. Všude kolem je chaos a v ulicích řádí rusky mluvící a já, uzavřen mezi čtyřmi stěnami svého bunkru, sním o vítězství a lepším světě.“ O místo u policie přišel až po účasti na demonstraci neonacistického hnutí Národní odpor.
Vedení policie ho přitom nemohlo za psaní na stránkách o „radikálech, Židech a rváčích ze synagog“ vyhodit, protože by to prý byla diskriminace. Problém je, že se Tobiáš vůbec dostal přes vstupní pohovor, kde měl podstoupit náročné psychotesty. V souvislosti s masivním odchodem tisíců policistů a najímáním nových mladíků se nabízí otázka, jestli se přijímací řízení nestane ještě větší formalitou, jen aby se po špatně napsaném služebním zákoně doplnily stavy. Městská policie, která podléhá pražskému primátorovi, má tak na kontě další prohřešek. Filozofie svébytných policejních útvarů ve větších městech říká, že místní policisté mají k lokalitě bližší vztah a lépe znají místní problémy. Nic o tom však nesvědčí. Vedle extremisty v řadách policie připomeňme, že metropolitní bezpečnostní aparát už důvěru veřejnosti zklamal aférou strážníků, kteří v roce 2005 obtěžovali školačky, čtrnáctiletou Denisu a o rok starší Kamilu. V červenci 2004 zase po dopadení lupiče ze sázkové kanceláře našli v jeho kapsách nůž a služební odznak městské policie. Největší skvrnou na pověsti státní policie je napojení policistů na organizovaný gang podnikatele Davida Berdycha. Tuto kauzu překryl snad jen minulý květen, kdy pořádková policie nesmyslně zasáhla na prvomájové demonstraci proti poslankyni Strany zelených Kateřině Jacques. Hlavním důkazem toho, že řadoví policisté jsou špatně cvičeni a úkolováni, zůstává zásah na Czechteku. Nedávnou tečkou za celou aférou je to, že ani evidentní mlácení a kopání několika policistů do ležícího technaře nebylo pro soud důvodem k jejich potrestání.
Pod vedením StB
Od prohřešků řadových policistů, které špatně kontroluje ministerská inspekce, se můžeme posunout o patro výše, kde se skrývá dávný kostlivec – spolupráce s StB. Karel Lán pracoval od roku 1977 do roku 1990 u vojenské kontrarozvědky. V 80. letech se školil u sovětské KGB a po revoluci plynule přešel k městským strážníkům, z toho posledních sedm let byl náměstkem ředitele. Měl docela silný žaludek. Na post náměstka se totiž propracoval v době, kdy bývalý ředitel pražských strážníků Radim Chyba musel odstoupit, protože byl evidován u StB.
I na státní úrovni se ukazuje, že mnoho tajných našlo své uplatnění u bezpečnostních složek demokratické republiky. Dokonce šéf české pobočky Interpolu Pavol Mihál byl veden jako spolupracovník komunistické tajné policie. Alarmující je, že Mihál přitom vlastnil negativní lustrační osvědčení. „Odejit“ byl i ředitel Kriminalistického ústavu v Praze Jan Hlaváček, který neprošel „zpřísněnými“ prověrkami, byť ho NBÚ opakovaně úspěšně prověřil na stupeň utajení „důvěrné“. Bývalý ministr Bublan na příkladu Hlaváčka znovu opakuje, že Langerovo tažení proti bývalým spolupracovníkům StB přinese více problémů než užitku: „Nestavěl bych na pouhé lustraci, což je zkoumání pouze v evidencích bývalé StB, ale na důkladné prověrce NBÚ, která je daleko více vypovídající a neřeší pouze minulost, ale i současná rizika.“ Zmatek v lustracích Bublan dokládá i leností politiků rozhodnout, na jakém základě se mají lidé z bezpečnostních složek vlastně prověřovat: „Příklad ředitele kriminalistického úřadu Hlaváčka je signifikantní, neboť dříve se nelustrovalo v databázích vojenské kontrarozvědky, a proto nemůžeme mluvit o falešné lustraci.“
Dědictví Grosstapa
Snad největší problém policie je ale politizace její činnosti, která začala nejspíš za působení Stanislava Grosse jako ministra vnitra a vyvrcholila okolo loňských voleb.
Oblíbenou hrou s veřejností a s protivníky byly cílené úniky odposlechů vlivných lidí.
Nikdo to vlastně nepovažoval za problém, protože nelegální únik odposlechů fotbalových bossů více než rok bavil celý národ. Pokud tehdy policista už nevydržel skladovat humor o „kapřících“ a „desetnících“ jen pro sebe, pak únik z případu konkurzní mafie kolem soudce Berky už byl asi součástí nějaké mocenské přetahované. Pravý boj o vliv na policii se mezi ODS a ČSSD rozhořel před volbami. Díky nepřehledně promíchaným cíleným odposlechům, cíleným únikům informací a vyšetřování nyní alespoň víme, jak ČSSD posilovala svůj vliv u policie.
Hlavní postavou byl Pavel Přibyl, bývalý šéf Úřadu vlády premiéra Grosse. Loni v dubnu se snažil u protikorupční policie docílit, aby vyšetřovala Mirka Topolánka a Miroslava Kalouska. Na toho prvního se měla zaměřit kvůli údajným nejasnostem s financováním bytu, obvinění Kalouska bylo rovnou absurdní – prý měl za svého náměstkování na ministerstvu obrany kupčit s jakýmsi obrazem úřadu. Proslavená Kubiceho zpráva pak konstatovala: „Odposlechem bylo zjištěno, že Přibyl udržuje častý telefonický i osobní kontakt s vysoce postavenými pracovníky prezidia, s funkcionáři zvláštních útvarů a bývalými i současnými politiky.“ Proti této skupině lidí před volbami válčili lidé z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Jeho šéf Jan Kubice pak před volbami do parlamentu přinesl svou zprávu o propojení politiků a mafie. Bublan dosud nemůže Kubiceho zprávu ani cítit: „Je to absurdní záležitost, která nemá obdoby.
Nejenže došlo k porušení služebních předpisů a obcházení vedení policie a ministerstva, ale také k hrubému zneužití informací a vytvoření účelového paskvilu.“ Výklad Jana Klase z ODS je logicky jiný: „Byla to typická ukázka války policajtů, konkrétně mezi inspekcí vnitra a ÚOOZ. Takových válek v PČR probíhá více a jsou časté.“ Kromě toho, že sdělení o permanentních válkách v řadách policie je samo o sobě zneklidňující, ke Kubiceho zprávě je dlužno říct, že zásadně vstoupila do volební kampaně a zřejmě poškodila ČSSD.
Probuzený yetti
Loni na podzim Ivan Langer připravil návrh proměny policie. Mluvil o „yettim, o kterém všichni mluví, a nikdo ho neviděl, a to je reforma Policie České republiky“. Zatím to ale vypadá, že onoho yettiho ani neměl začít hledat. Jako motto si vzal tři principy: služba, profesionalita a hrdost; jaksi ale tato slova zapomněl dát na billboardy, které za státní peníze lákají zájemce do řad ubývajících policistů. Nyní Langer tvrdí, že mají lidi nastoupit do „sexy“ zaměstnání a na plakátech s hrozným designem z 80. let na vás míří dva zamračení policisté pistolemi. Naláká to spíše komunikativní a příjemné pochůzkáře nebo nevybouřené mladíky z posiloven, kteří chtějí při každé příležitosti tasit pistoli?
Kromě masivního náboru chce Langer nalákat uchazeče i do nových podmínek. Projekt 1000 má zlepšit vybavení služeben a místo opotřebovaných počítačů dodat nové. Dále to má být efektivní sjednocení krajských útvarů a zavedení něčeho, co z minulého režimu známe jako „pomocnou stráž VB“. „Myšlenka to rozhodně není špatná,“ hájí svého stranického kolegu Klas, nicméně přiznává: „V české společnosti je to 17 let po pádu totality těžko prosaditelné, protože občané nemohou mít za tak krátkou dobu pozitivní vztah k policii, jako je tomu v zemích, které po 2. světové válce neprošly komunistickou érou.“ A jak má vypadat celková změna policie?
Podle ministra Langera je „potřeba se znovu podívat na to, jaký má být policejní sbor ve třetím tisíciletí“. Zatím se však drží praxe z toho minulého, kdy se politici starali, aby jim lidé na nejvyšších bezpečnostních postech nepřekáželi nebo rovnou pomáhali v politickém boji. Možná i proto musel policejní prezident Husák za Langera opustit svůj post a spolu s ním i prakticky celé vedení.
***
Exodus policistů
Podle ministra vnitra Ivana Langera už chybí na 3000 policistů. Proč? Protože v platnost vstoupil služební zákon, který k odchodu přímo vybízí. Na vysoké výsluhy dosáhnou starší policisté, a tak se letití strážci zákona (ještě z dob socialistické zákonnosti) rozhodují pro odchod. Langer je spokojen, protože policii mají opouštět především lidé, kteří odsloužili 29 a více let. Na bezpečnostním výboru směnovny je ale s exodem policistů spokojen málokdo. Bývalý ministr František Bublan (ČSSD) přímo říká: „Současným problémem je aplikace nového služebního zákona, nedostatečná připravenost a informovanost.“ I Jan Klas (ODS) popisuje současný neradostný stav: „Služebně starší policisté odcházejí kvůli vysokým výsluhám, protože s platem v novém zaměstnání mají zajištěný celkem slušný příjem.“ Ani poslanec Zdeněk Maršíček (KSČM) zákon nevelebí: „Co se týká služebního zákona, obsahuje jistě mnoho výhod pro příslušníky bezpečnostních sborů, ale také obsahuje nedostatky. Jedná se o placení přesčasových hodin, úpravu hodností vzhledem k funkčnímu zařazení, kdy řadě příslušníků byla snížena hodnost a další.“ Maršíček upozorňuje, že nejde jen o rapidní snížení počtu policistů, ale i o jiné šlendriány. Přes 5000 policistů poznalo nový zákon na svých výplatních páskách – dostali totiž méně peněz. Bezpečnostní složky protestují i proti 150 přesčasovým hodinám, které podle zákona mají sloužit zadarmo. Jak už to tak v Česku bývá, ihned po vstoupení zákona v platnost politici začínají pracovat na jeho nezbytné novelizaci. Do médií! Po Berkovi a fotbalových „kapřících“ si asi největší slávu vydobyly odposlechy z případu tajemníka předsedy ODS Marka Dalíka a lobbisty Jana Večerka. Vyplývalo z nich, že se prý snažili uplatit deseti miliony korun unionistického poslance Zdeňka Kořistku, aby podpořil v parlamentu ODS. Vše se dostalo ven v předvolební kampani, protože v odposleších se Dalík baví s Mirkem Topolánkem. Tragikomickou situaci dokresluje i to, že ještě před zveřejněním nahrávek, kde tu a tam Topolánek použije dnes už dobře známé vulgarismy, už předseda ODS veřejně mluvil o tom, že někdo tuto nahrávku do médií brzy pošle.
Foto popis| Na podobných akcích nevidí soudy nic divného
Foto popis| Nikdo neví, kolik černých koní v policii slouží
Foto autor| Foto: ČTK a ISIFA
Foto popis| Podle Ivana Langera má být policie „sexy“ – kdo ví, jak to myslí...
Foto popis| Koho chrání a komu slouží?
Foto popis| Řady policistů neustále řídnou, nyní jich prý chybějí už tři tisíce
Foto autor| Foto: ISIFA
