Nová kniha českého cestovatele o íránské kultuře opia (Hodonínský deník)
2007-02-5, 18:37:00 • Drogy
Hodonínský cestovatel napsal knihu s vůní opia(Hodonínský deník, 5. února 2007, 10:55)
Každá společnost se adaptovala na svou drogu. Naše křesťanská holduje alkoholu, islámská zase jiným látkám. Jsou to životabudiče, které lidem přinášejí uvolnění, což ale neznamená, že se mají tolerovat. To jsou slova cestovatele a spisovatele Jiřího Sladkého z Hodonína, který v těchto dnech představuje už druhou knihu ze svých jedenácti cest po Íránu. Zatímco v té první s názvem Írán plný mučedníků se věnuje náboženským rituálům, titul „Terijak znamená persky opium“ je sociologicko-etnologickou sondou do perské kultury, v níž má své místo užívání drogy vyráběné z máku. Pro setkání s ní se vydal na jihovýchod země.
„Dnes už se mák v Íránu pěstovat nesmí. Opium tam však přežívá jako tradiční droga v podobě, jakou má na Slovácku slivovice. Většina lidí na východě opium kouří a jinak přísná íránská moc to svým způsobem toleruje,“ říká Sladký.
Větší hrozbou pro zemi je podle něj záplava heroinu, jenž tam proudí z Afghánistánu. Hranice na východě jsou děravé a i když vláda nasazuje množství ozbrojených složek, po délce tisíců kilometrů se je uhlídat nedaří.
Této problematice se ale Sladký věnuje okrajově.
Daleko více jej zaujala kultura opia a zážitky, jež získal, když se dostal do komunit, kde droga hraje významnou roli.
„Její tradice má kořeny už ve staré Persii. K opiu byli silně vázáni i středověcí básníci a malíři. Pod jeho vlivem vznikaly skvosty perské poezie a výtvarného umění,“ poznamenává cestovatel. Nejcennější zkušenosti získal při pozvání do rodin. V jedné z nich strávil třicet hodin. „Kouření opia tu věnovali většinu času. K dýmce usedli pětkrát za den a pak vyspávali. To byl ale svátek. V pracovních dnech je počet dávek menší,“ upozorňuje Sladký, podle nějž droga společnost nedecimuje, ale není bez následků.
„I když to není zjevné, někteří jsou stále v opojení. Jsou tak pomalejší, ospalí a chybí jim motivace. Na druhé straně v Baumu, městě zničeném zemětřesením, lidé následky katastrofy přežili jen díky opiu,“ říká cestovatel, jehož však zajímal hlavně rituál užívání drogy. „Zjistil jsem, že nejde o pokuřování v ústraní, ale o jakýsi folklor lidí žijících v nehostinných pustinách,“ uvádí Sladký, který drogu nikdy nezkusil. Za pašování drog, včetně opia, hrozí v Íránu drastické tresty. Když už se ale dýmka kouří a vůně opia prochází místností, nikdo nezatahuje závěsy, nezavírá dveře, ani neztišuje hlas.
„Odehrává se tu rituál a nic se nesmí skrývat. To proto, že pravidla od aktérů vyžadují uvolnění a i kdyby riskovali život, nesnesou pomyšlení, že by je mohl ovládnout strach,“ říká autor u nás první knihy, jež se problematikou zabývá.
