Bohumil Doležal: Antifa i náckové jsou satanovy děti, které je třeba utopit jako prašivá koťata (MF Dnes)
2007-01-17, 12:01:00 • Média
Synové světla versus synové tmy
(Bohumil Doležal, MF Dnes, 17. ledna 2007)
Víkendové střetnutí pravých a levých extremistů v Otrokovicích mělo standardní průběh: rvačky, převržené popelnice, dělbuchy a petardy. Policisté se snažili oba znepřátelené tábory rozdělit a schytali to jako obvykle z obou stran. Nu což, patří to k jejich profesi.
Ve společnosti (a zejména mezi mladými lidmi) je velká nevybitá potřeba násilí. Snad souvisí s tím, že už dlouho nebyla válka. Taky chybí společná a sdílená víra, která násilí nepřeje. Dříve bylo možno potřebu násilí ukojit jen při rvačkách fotbalových fanoušků. Teď se násilnictví zpolitizovalo: je oplodněno myšlenkou.
Myšlenka je prostá: národ je ve smrtelném nebezpečí. Fašismus ukazuje své krvavé drápy.
Pocity ohrožení a strachu jsou dobrými důvody k tomu se pořádně poprat. Ve skutečnosti jsou dnešní následníci totalitních hnutí z první poloviny minulého století žabaři. Jejich předchůdci měli rozvinutou ideologii, oficiózní filozofy, obratné politické machry, a tedy i masovou podporu. Dnes jde o pár násilníků, kteří zvládli několik primitivních sloganů. Protivná strana zase disponuje odvarem z extrémního socialismu devatenáctého století, který se v Evropě podařilo bez obtíží domestikovat (smrtící kombinace vznikla teprve tehdy, když byl naroubován na ruské samoděržaví).
Skutečné nebezpečí je jinde. Představují je fanatická orientální náboženská hnutí. Z hlediska islámského fundamentalisty není mezi oběma znepřátelenými tábory rozdíl: jsou to satanovy děti, je třeba je strčit do pytle, zavázat a utopit jako prašivá koťata.
Zajímavé je jen to, jak tohle šikování jednoduchých lidí se sklonem k násilí na "pravici" a "levici" souzní s viděním světa, které nám předvádějí naši čelní politici a jejich novinářská lobby. Václav Klaus, který, když dostane do ruky v restauraci jídelníček, je schopen pokrmy roztřídit na levicové a pravicové. Jiří Paroubek, který mu úspěšně sekunduje z druhé strany. Společné mají jen jedno:
přesvědčení, že dějiny jsou zápasem synů světla a synů tmy. Je třeba, aby skončily, a to tím, že synové tmy budou zadupáni do země. Posledním ztělesněním tohoto pojetí světa byl bolševismus. Naše "pravice" a "levice" se z něj navzájem obviňuje, v obou případech právem. Jak by taky ne: všichni v něm přece vyrůstali a pořádně jím načichli: idejí se zbavili, manýry jim zůstaly. Pokud se u nás bude ten fanatismus dál rozvíjet (to, že se často pojí s vyčuraným prospěchářstvím, je docela přirozená symbióza), změní se nakonec neškodné hrstky násilníků v předvoje mohutných politických uskupení, bojujících poslední bitvu mezi dobrem a zlem. V českém prostředí to asi bude tak trochu šaškárna: jenže společnost takhle rozdělená se pak snadno stane obětí chtivých a krvelačných predátorů, jimiž se dnešní svět jen hemží.
zdroj: ..:. Názor.cz :.
Odkazy na další názory Bohumila Doležala:
Czechtek přitahuje nejmilitantnější složky, které se chtějí pořádně se poprat (18.7.06)
Hyde Park pro uličníky (17.6.06)
K Paroubkovi mám tisíc a jednu výhradu, ale tvrdě zasáhnout proti Czech Teku bylo správné (16.6.06)
Bohumilovi Doležalovi se nelíbí CzechTek ani ve vojenském prostoru (6.6.06)
Technaři se chtějí prát (12.5.06)
Paroubkova Topinka útočí – Po Pencovi přišel na řadu Bohumil Doležal (21.6.06)
(Bohumil Doležal, MF Dnes, 17. ledna 2007)
Víkendové střetnutí pravých a levých extremistů v Otrokovicích mělo standardní průběh: rvačky, převržené popelnice, dělbuchy a petardy. Policisté se snažili oba znepřátelené tábory rozdělit a schytali to jako obvykle z obou stran. Nu což, patří to k jejich profesi.
Ve společnosti (a zejména mezi mladými lidmi) je velká nevybitá potřeba násilí. Snad souvisí s tím, že už dlouho nebyla válka. Taky chybí společná a sdílená víra, která násilí nepřeje. Dříve bylo možno potřebu násilí ukojit jen při rvačkách fotbalových fanoušků. Teď se násilnictví zpolitizovalo: je oplodněno myšlenkou.
Myšlenka je prostá: národ je ve smrtelném nebezpečí. Fašismus ukazuje své krvavé drápy.
Pocity ohrožení a strachu jsou dobrými důvody k tomu se pořádně poprat. Ve skutečnosti jsou dnešní následníci totalitních hnutí z první poloviny minulého století žabaři. Jejich předchůdci měli rozvinutou ideologii, oficiózní filozofy, obratné politické machry, a tedy i masovou podporu. Dnes jde o pár násilníků, kteří zvládli několik primitivních sloganů. Protivná strana zase disponuje odvarem z extrémního socialismu devatenáctého století, který se v Evropě podařilo bez obtíží domestikovat (smrtící kombinace vznikla teprve tehdy, když byl naroubován na ruské samoděržaví).
Skutečné nebezpečí je jinde. Představují je fanatická orientální náboženská hnutí. Z hlediska islámského fundamentalisty není mezi oběma znepřátelenými tábory rozdíl: jsou to satanovy děti, je třeba je strčit do pytle, zavázat a utopit jako prašivá koťata.
Zajímavé je jen to, jak tohle šikování jednoduchých lidí se sklonem k násilí na "pravici" a "levici" souzní s viděním světa, které nám předvádějí naši čelní politici a jejich novinářská lobby. Václav Klaus, který, když dostane do ruky v restauraci jídelníček, je schopen pokrmy roztřídit na levicové a pravicové. Jiří Paroubek, který mu úspěšně sekunduje z druhé strany. Společné mají jen jedno:
přesvědčení, že dějiny jsou zápasem synů světla a synů tmy. Je třeba, aby skončily, a to tím, že synové tmy budou zadupáni do země. Posledním ztělesněním tohoto pojetí světa byl bolševismus. Naše "pravice" a "levice" se z něj navzájem obviňuje, v obou případech právem. Jak by taky ne: všichni v něm přece vyrůstali a pořádně jím načichli: idejí se zbavili, manýry jim zůstaly. Pokud se u nás bude ten fanatismus dál rozvíjet (to, že se často pojí s vyčuraným prospěchářstvím, je docela přirozená symbióza), změní se nakonec neškodné hrstky násilníků v předvoje mohutných politických uskupení, bojujících poslední bitvu mezi dobrem a zlem. V českém prostředí to asi bude tak trochu šaškárna: jenže společnost takhle rozdělená se pak snadno stane obětí chtivých a krvelačných predátorů, jimiž se dnešní svět jen hemží.
zdroj: ..:. Názor.cz :.
Odkazy na další názory Bohumila Doležala:
Czechtek přitahuje nejmilitantnější složky, které se chtějí pořádně se poprat (18.7.06)
Hyde Park pro uličníky (17.6.06)
K Paroubkovi mám tisíc a jednu výhradu, ale tvrdě zasáhnout proti Czech Teku bylo správné (16.6.06)
Bohumilovi Doležalovi se nelíbí CzechTek ani ve vojenském prostoru (6.6.06)
Technaři se chtějí prát (12.5.06)
Paroubkova Topinka útočí – Po Pencovi přišel na řadu Bohumil Doležal (21.6.06)
