Městské subkultury
(Martina Overstreet, Salón, Právo, 19. srpna 2004)
"Buď jste uvnitř autobusu, anebo tam nejste." – Ken Kesey, autor románu Vyhoďme ho z kola ven, podle něhož Miloš Forman natočil film Přelet nad kukaččím hnízdem
Co na tom, že psychedelicky pomalovaný dopravní prostředek plný sjetých hippíků už dávno dojel do avizované konečné Nowhere? Slova jeho řidiče, jež charakterizovala podstatu subkultury, jsou stále platná. Buď jste in a všechno je vám jasné, nebo ne, a dění uvnitř tudíž nikdy nepochopíte. Pro ty, co se dál vezou nikam, se změnily jen kulisy a některá stará slova dostala nové významy. Drogy už nejsou jen pro zasvěcené, tráva není svatá a zadarmo. Underground neznamená být dobrovolně chudý a systém nepředstavuje démonického nepřítele, jež vás při troše nepozornosti sežere. Jistá míra kolaborace nutná pro dosažení vlastních cílů se toleruje. A ty zůstaly shodné: prostor, svobodné vyjádření, osobní zkušenost, důvěra, komunikace, zábava, vlastní vnímání reality, někdy též i duchovní čistota...
Následující text je pokusem zachytit šest základních současných forem.
TechnoJak vypadají a co dělají: Oblíbená image je mimozemšťan. Do klubu oblékají kreace z blyštivých 'kosmických' materiálů doplněných kožešinovými návleky, blikajícími náušnicemi a brýlemi s ufoními blánami. Nakupují v Black Marketu, ale spokojí se i s komercí ze sítě Terra Nova apod. Na free techno parties (čili outdoorových akcích typu CzechTek) se vyskytují tzv. ještěři: dready svázané dozadu, maskáče a ojeté triko s libovolným výkřikem. Základem je nevypadat moc čistě a nově; teprve bahno na louce poseté soundsystémy dodává zážitku ten správný feeling. Špinavé boty slouží přes týden jako důkaz "byl jsem tam" a prach na špičkách by měl vydržet až do příštího víkendu, kdy se jede nanovo. Raveři značkovým oblečením většinou pohrdají, po punkovém vzoru preferují samovýrobu. Nakupují v army shopech, sekáčích apod. Občas se však vyskytne i model "král diskoték-provokatér", jenž přichází oblečen zásadně do bílé krajky. Dnešní techno už ale dávno nabralo komerční trend – promotéři inzerují, sponzoři to platí a může přijít každý, byť třeba "žere děti". Vysokoškolák, přes týden pilně pracující na získání červeného diplomu, který si jednou za týden naordinuje výsmah hlavy, aby se ze studia nezbláznil, nemá se subkulturou nic společného, pouze sympatizuje. Oproti tomu takový moderní barbar žije svůj život na cestě z jedné párty na druhou a se zdivočelou partičkou shodně smýšlejících příslušníků kmene kočuje v rozpadlé dodávce po Evropě. Žije víceméně z podstaty a kbelíku plného ketaminu, pro jehož hladký převoz přes hranice za sebou táhne ještě klec s třesoucím se poníkem, kterému drogu legálně předepsal veterinář. Škoda, že zvíře připravené o rozum podvýživou a ohlušujícími decibely, nemůže život v tom nejhustším undergroundu pořádně ocenit.
Oblíbené drogy: Všechny taneční. Favoritem je extáze, která navozuje pocit vlídné empatie, zvyšuje pocit sounáležitosti a duchovního propojení se všemi účastníky párty, vesmírem, jeho stvořitelem atd. Pivo moc sexy není, protože je doma pije otec.
O co jim jde: PLUR (peace, love, unity, respect) v rámci komunity. Sympatizují sice např. s názory ekologických hnutí, ale jinak se společensky či politicky příliš neangažují. Okolní reality si nevšímají v naději, že ta si na oplátku nebude všímat jich.
Motivy: Mnohahodinový tanec v tempu až 180 bpm přivádí zúčastněné do změněného stavu vědomí. Tanečního transu za účelem spirituální očisty či mystického zážitku bylo využíváno ve všech primitivních kulturách. Naše civilizace dala tanci pravidla, která původní smysl zcela umrtvila. Děti posedlé technem se tedy možná nevědomě snaží o jeho vzkříšení. Sociologové upozorňují na absenci rituálů spojených s přírodními cykly, vstupem do dospělosti atd. a považují ji za jednu z příčin existenciálních neuróz. Taneční párty naproti tomu obsahuje mnoho prvků známých ze starých náboženských obřadů a lze na ni pohlížet jako na substituční fenomén.
Co nesnášejí: Rasismus, xenofobii a homofobii.
Odkud se vzali: Rodiči první techno generace byli hippies, kteří vyrostli na obřích hudebních festivalech a ideálech míru a lásky. To vysvětluje nejen zálibu jejich dětí v masovém shromažďování, ale například též minimální výskyt násilí na prvních, skutečně undergroundových parties, jejichž duch je, samozřejmě, již nenávratně ztracen. Scéna se rodila v první polovině 80. let minulého století současně ve Velké Británii a USA a zpočátku šlo o typicky subkulturní projev: byl reakcí na stav oficiální klubové scény orientované na komerční hudební produkci, alkohol, heroin a prodejný sex. Přizvání k účasti na rave party bylo pokládáno za exkluzivní záležitost a konspiračně vedlo například přes několik telefonních čísel k webové stránce s dalším telefonním číslem, teprve na němž prolustrovaný šťastlivec obdržel poslední instrukce a udání lokality. Tou byla obvykle opuštěná tovární hala, přístavní skladiště nebo skalní útes dostatečně vzdálený od světel pozemské civilizace.
Jak vypadají a co dělají: Většina z příslušníků tohoto hnutí brzy po revoluci pochopila, že číro na hlavě a slogan no future přestávají být aktuální, a přirozeně splynula s u nás tehdy nastupující techno kulturou (příkladem je DJ Tráva). Někteří další old school pankáči nalezli kontinuitu ideálů v subkultuře skejťáků, přísahají na hardcoreové kytary a techno upřímně nenávidí. Image původního, téměř již vyhynulého druhu českého pankáče je FTS (furt to samý): křivák, martensky, opyramidované džíny a kýčovité tričko (dříve dovoz z Maďarska) s obrázkem nějaké té punkové legendy.
Oblíbené drogy: Všechny, včetně čichání lepidla.
O co jim jde: Zničit, rozvracet, či alespoň důsledně ignorovat společenský řád, čili Systém. Za lék na všechny sociální choroby bývají mnohými dodnes považovány anarchistické ideály, proto vřele sympatizují s ultralevicovou politikou (např. Rote Armee Fraktion). Někteří, nihilisticky založení, však na třídní boj kašlou, kašlou vůbec na všechno, a drží se prostého Fuck It All!
Motivy: Jak přežít nudu, nedostatek peněz a absenci generačního vzoru? Ukázalo se, že jednoduchá kombinace kytara + basa + bicí může být na čas východiskem. Heslo DIY (Do It Yourself = udělej si sám) uvolnilo stavidla kreativity: jakkoliv nepodařený pokus o originální umělecké vyjádření byl subkulturou akceptován, vyumělkovaná dokonalost sklízela pohrdání.
Co nesnášejí: Autority, náboženství, Beatles, zazobanost, řád, elity, mainstream.
Odkud se vzali: Z Velké Británie, nacházející se v 70. letech minulého století v ekonomické krizi. Hippies a jejich odpor proti sociální nespravedlnosti, válce ve Vietnamu a měšťáckým hodnotám se stal výchozím vzorem a nadějí, že kytarou lze změnit svět k lepšímu. Přesto (anebo právě proto) se punk od hnutí hippies vždy důrazně distancoval a o místo na slunci se hlásil ráznějšími prostředky, než dojemným pěním protest songů či cvičením meditace. Ve chvíli, kdy se do situace vložila média a byznys, však agresivní nezávislosti vypadaly zuby a všechny dnešní pokusy o vzkříšení punku do jeho původní podoby působí extrémně trapně.
Jak vypadají a co dělají: Image skejťáků a writerů sice primárně vychází z čistě funkčních potřeb (pevné boty a pohodlné oblečení, které nebrání v pohybu, chrání před počasím, znesnadňuje identifikaci atd.), zároveň se však stalo i módním trendem, jenž má zřejmě komukoliv přivodit pocit, že v drahých hadrech vybraných značek bude též vypadat naprosto free, cool a in (česky fríkulín). Styl se nejvíc blíží punkové estetice, ovšem oproštěné od fantaskních a nepraktických prvků. Vzhled příslušníka hiphopové komunity zase upomíná na obvyklý osud černochů žijících v ghettu: vězení. Rozkrok kalhot se vám u kolen ocitne ve chvíli, kdy vám na cele odeberou pásek, a pokud chcete nosit nějakou pokrývku hlavy, jedinou možností je omotat si kolem ní pruh bavlněné látky odtržené z vězeňského prostěradla.
Pod tlustou péřovou bundu hravě uschováte celý zbrojní arzenál, bohatým tetováním a chůzí typu pořád ve střehu sdělujete světu: vězení je součástí mého života, nebojím se, vím, jak přežít. V našich krajích jde spíš o další módní manýru, napodobování hudebních vzorů (přikrášlených romantickými představami), nikoliv o sebezáchovné mimikry.
Oblíbené drogy: Marihuana a kokain, většinou jen v rekreačním množství; u původních amerických writerů a černých raperů se těšil popularitě i heroin.
O co jim jde: Riderovi o rychlost a balanc, writerovi o zanechání stopy na tváři města, raperovi o beat a respekt. Všem dohromady je společná touha prosadit se, dosáhnout úspěchu spojeného s finanční svobodou, jež jim umožní žít ve světě s vlastními pravidly, co nejdál od pracovní doby od devíti do pěti, sobotních nákupů, nedělních obědů a poklidných televizních večerů. Příklady těch, kteří toho již v poměrně mladém věku dosáhli, táhnou: skate a vůbec všechny boardové sporty se staly výnosným byznysem řízeným manažery, kteří na prkně v životě nestáli. Hip hop je momentálně nejposlouchanějším hudebním stylem na světě a graffiti umělci mají plné ruce práce na zakázku.
Motivy: Ulice je zajímavé, inspirativní a když se trochu vyznáte, tak i bezpečné útočiště. Na rozdíl od domova, školy, či zaměstnání, kde musíte plnit očekávání šéfů, můžete být na ulici, v příhodné anonymitě, čímkoliv chcete: mystickým jezdcem řítícím se životem šílenou rychlostí, geniálním umělcem, jehož díla prostě nelze přehlédnout, nebo kazatelem, jenž rytmicky hlásá své evangelium. Ulice sama si vás buď ponechá, nebo se k vám s posměchem otočí zády. Zůstává místem, kde hranice mezi původním a plagiátem, upřímným a vykalkulovaným, je stále ještě dobře rozpoznatelná.
Co nesnášejí: Stereotyp, závislost, omezení, disciplínu, netoleranci.
Odkud se vzali: Za otce moderního graffiti je považován Taki 183, mladistvý newyorský poslíček řeckého původu. V 60. letech začal jako jeden z prvních psát své jméno na vše, co mu v N.Y. přišlo pod ruku. Kouzlu nové zábavy ve veřejném prostoru okamžitě podlehly stovky jeho vrstevníků, hip hop časem vnesl do hry sociální a politický rozměr. Skate přichází o nějakých deset let později ze slunné Kalifornie jako alternativa k oficiálním sportům soustředěným pouze na výkon a zisk. Punk, importovaný ze Starého světa, se právě zvědavě rozhlížel kolem a s prknaři brzy našel společná slova: adrenalin, drzost, rychlost, energii, akci, exhibici. A kdo tvoří jádro této subkultury dnes? "Ten, kdo jezdí na skejtu třeba v pyžamu a je mu to jedno. Ten, kdo používá graffiti jako řeč, ne blábolení z nudy. Ten, kdo ví, že rým na nabitou šrajtofli vydavatele neexistuje." (profi rider Sandro Días, Brazílie, v rozhovoru na letošním Mystic Sk8 Cup v Praze)
Jak vypadají a co dělají: Zapomeňte na Nea z Matrixu, počítačový maniak považuje péči o vzhled za ztrátu času. Moc se nesprchuje, v jednom tričku vydrží třeba rok, mastné vlasy nechává růst jak dříví v lese a buď oplývá mohutnými špeky (fastfood + nedostatek pohybu), nebo se nachází na hranici podvýživy (zapomíná jíst). Sociální život je mu ukradený, nejraději komunikuje pomocí svého milovaného compu. Mimo dosah klávesnice působí poněkud zmateným, ztraceným dojmem, jeho skutečným domovem je totiž Síť. Tam řeší problémy, pátrá po novinkách, vynalézá, vtipkuje, odpočívá, páchá trestnou činnost, legálně vydělává, nakupuje, prodává, navazuje vztahy..., prostě dělá to, co my ostatní, jen v jiné realitě.
Oblíbené drogy: Marihuana, halucinogeny, extáze, videohry... vše, co podporuje fantazii, snění, kreativitu.
O co jim jde: Pronikat do superchráněných počítačových oblastí a odhalovat užaslému lidstvu špinavá tajemství vládců tohoto světa. Bojovat proti zločinci Billu Gatesovi, neboť brání masovému rozšíření jednoduchého, funkčního a bezplatného softwaru. Vytvářením a rozesíláním virů, červů a podobných potvor urychlovat pokrok: na vir se musí najít antivir, programy a bezpečnostní opatření je nutné zdokonalit, což v důsledku přináší dobro nám všem, i když to tak úplně nechápeme. Mimo tyto zásadní úkoly si hackeři rádi jen tak hrají, baví se. I když se to nezdá, mají docela smysl pro humor.
Motivy: Život na Síti je minimálně stejně tak vzrušující a rozmanitý jako ten reálný, navíc má několik neocenitelných výhod: Můžete všechno daleko lépe ovládat, kontrolovat a předvídat. Můžete být kýmkoliv, v tolika podobách a tak často, jak jen chcete. Když se něco nepovede, tak změníte identitu a je to. Při virtuálním sexu se nenakazíte pohlavní chorobou a nemusíte se zabývat neplánovaným početím. Když znáte pár triků, můžete snadno zbohatnout. Když vás v reálu někdo fakt naštve, můžete mu to na Síti pěkně spočítat. A když je nejhůř, tak to prostě celé vypnete.
Co nesnášejí: Vládu, globalizaci, zatajování informací, Microsoft, počítačový byznys.
Odkud se vzali: První partičky hackerů zkoumajících možnosti nové technologie vznikaly už během 60. let v prostředí prestižních amerických univerzit. Osobní počítače byly tehdy přístupné jen hrstce vyvolených a pouze na akademické půdě, subkultura se definovala teprve v 80. letech vyhlášením GNU manifestu (první hackeři v něm definovali své představy o ničím neomezeném a bezplatném používání softwaru) a rozšířením internetu, jenž umožnil rychlou komunikaci, sdružování a organizaci. Do té doby pracovaly jednotlivé skupiny odděleně a téměř o sobě nevěděly. Hackeři si na své konto připisují mnoho užitečných vynálezů: kromě samého internetu a projektu GNU se také zasloužili například o vznik World Wide Web nebo operačního systému Linux. Mnoho z nich svou undergroundovou kariéru končí (často z donucení) ve vládních službách, kde vyvíjejí nové zabezpečovací systémy, programy atd.
Jak vypadají a co dělají: Vzhled příslušníka této subkultury většinou koresponduje s jejím názvem (straight edge = rovné ostří): působí nekompromisně až bojovně. Nezáleží příliš na tom, zda je oblečen do těžkých bot, armádních cargo maskáčů a trička s motivem zlomené injekční stříkačky, či připomíná indického poustevníka; jeho image tvoří hlavně přísné dodržování těchto zásad: žádné drogy včetně alkoholu, tabáku a kofeinu. Žádný nezávazný sex, ani podpora porno průmyslu (např. kupování časopisů, videokazet atd.) a žádné hazardní hry. Často jsou vyznavači vegetariánské nebo veganské životosprávy a žijí komunitním způsobem života (squaty, farmy apod.). Pro název straight edge se někdy používá zkratka sXe, jež se však rozhodně nevyslovuje sexy, jak by se mohl někdo nezasvěceně domnívat. Dalším symbolem je velké černé X, například v podobě tetování či designu na tričkách, bundách atd. Odkazuje na obecně vžitou praxi pořadatelů punkových koncertů v USA, kteří takto u vchodu označovali černým nesmyvatelným fixem hřbet ruky nezletilých návštěvníků na znamení, že jim nesmí být prodán alkohol. K projevům menší části subkultury patří militantní chování, nepřátelský postoj ke všem, co nesdílejí stejné hodnoty, a polovojenský režim, kterému se ve svých komunitách dobrovolně podřizují. Představitelem tohoto trendu je například hardcoreová skupina Vegan Reich.
Oblíbené drogy: Doslova žádné; zfetovat se však lze i vlastním egem...
Co nesnášejí: Závislost, rezignaci, nedůslednost, přílišnou toleranci, konzum.
O co jim jde: Být fyzicky a psychicky v té nejlepší kondici, aby mohli lépe čelit zlu ztělesněnému politiky, policií, médii a reklamním průmyslem. Ačkoliv straight edge nemá nic společného s náboženstvím, cílem tvrdé abstinence je i co nejostřejší vnímání reality vedoucí k rychlejšímu duchovnímu pokroku.
Motivy: Touha po sociální spravedlnosti, jednotícím ideovém prvku, smysluplné existenci a pravděpodobně (skrytě) též po Bohu.
Odkud se vzali: Zhruba někdy po roce 1980 opustila část old school pankáčů sex, drogy a jednoduchý rock'n'roll, aby ve spojení s hrozivými riffy metalových kytar dali vzniknout hardcore stylu. Zhnusení nad koncem punkového hnutí skomírajícího právě v náruči alkoholu, drog a komerce, vedlo některé nové kapely k jejich extrémně divokému odmítání: "Jsem stejnej jako ty, akorát znám lepší věci, než si kurvit mozek jedama, než se poflakovat venku s partičkou živejch mrtvol, nepotřebuju se cpát žádným svinstvem, no, aspoň můžu přemešjlet. Teď jdu po rovným ostří! Po hodně rovným ostří!" (skladba Straight Edge od skupiny Minor Threat, 1981) K nám dorazili krátce po převratu v roce 1989 v počtu několika desítek exemplářů z berlínského Kreuzbergu. Obsadili jeden z pražských squatů a během pár týdnů byli policií odvezeni zpět na hranice.
Jak vypadají a co dělají: Image se od té původní, dnes už dvě generace vzdálené, liší jen v detailech: v oblibě jsou stále dlouhé vlasy, zvláště v úpravě rasta, batika, etnické vzory, džíny do zvonu a záplava barevných korálků. Ubylo protiatomáků a kopretin za ušima. Městští neohippies vysedávají v čajovnách, obědvají u krišňáků, čtou buddhistickou literaturu, šmejdí po obchůdkách typu Sanu Babu, případně tančí na festivalech Goa trance music. Jiní žijí nomádským způsobem života jako travellers, či se v potu tváře snaží naplnit ideály míru, lásky a osvobozené mysli na nějakém odlehlém kousku zemědělské půdy. Mají strach z AIDS a jsou lépe vychovaní – s promiskuitou, odbýváním hygieny a sexistickými projevy, příznačnými pro původní hippíky, je víceméně konec.
Oblíbené drogy: Marihuana, hašiš, halucinogeny a extáze.
Co nesnášejí: Bushe, kariéru, peníze, násilí, přepych.
O co jim jde: Dokázat, že slavná šedesátá neskončila. Největší starosti si stále dělají o Velkou Matku Zemi. Snaží se o co nejmenší spotřebu, angažují se v boji za práva zvířat apod. Nemají velké ambice, cílem je třeba skromný, hlavně však soběstačný život mimo Systém, i když Osvícení by se jistě taky hodilo.
Motivy: Touha dělat Nic je naprosto legitimní a má hlubší smysl, než by se na první pohled zdálo.
Odkud se vzali: Éra hippies netrvala dlouho, po USA se její nejmohutnější vlna přehnala během let 1968-1969 (začátek se připisuje obvykle do roku 1962) a politicky odezněla s odchodem Američanů z Vietnamu v roce 1973. I po čtyřiceti letech však ovlivňuje kulturu, hodnoty a životní styl mladých lidí na celém světě, inspirace jednoduchým heslem make love, not war je zřejmě nevyčerpatelná. V Evropě se subkultura hippies v původní podobě trochu jako skanzen uchovala v populární kodaňské Christianii, uzavřená společenství se vyskytují ve Středomoří – svědčí jim spíše příznivé klimatické podmínky.
Subkultura je skupina lidí s odlišným chováním a názory uvnitř širší kultury. Podstata tkví ve vědomém vytváření rozdílů v životních hodnotách a stylu, jazyce, módě a/nebo umělecké tvorbě. Kultura obvykle obsahuje množství různých subkultur, které částečně přejímají její atributy, ale na druhou stranu se v mnoha dalších, a též jedna od druhé, radikálně liší. Některé subkultury nabyly časem síly společenského hnutí (hippies, punk, new age), aby se později vlastní tíhou rozpadly do různých, mnohdy obskurních frakcí, čili sub-subkultur (nazi punk, red skins apod.).
