Konopný ombudsman: Technoparty ve spolupráci se státními složkami je absurdita nemající nikde ve světě obdoby (MF DNES)
2006-08-1, 17:05:36 • CzechTek
CzechTek a svoboda svázaná strachem
(Marek Jehlička, MF DNES, 31. července 2006)
Techno se zrodilo ze svobody. Techno je svoboda. Žádné hudební nástroje, žádné noty, žádná pódia. Dunivý monotónní rytmus evokující pradávné údery šamanských bubnů, ohně, tanec pod širým nebem, extázi. Techno může dělat každý, kdo má smysl pro rytmus. Stačí pár desek, gramofony, mixážní pult a silný aparát. To všechno můžete nacpat do auta a jezdit po celém světě. Zaparkujete svůj soundsystém, kde vás napadne, a uděláte si party. Když se domluvíte s dalšími kamarády a na jedno místo se sjede více soundsystémů, je z toho velká party. Tak vznikl CzechTek.
Letošní CzechTek je jiný. Je to poprvé v historii, kam moje paměť sahá, kdy se technaři domluvili s úřady a přijali nabídku, že svoji nonkonformní party uspořádají ve státem určeném vojenském prostoru. Je to poprvé v historii, kdy je místo CzechTeku známo dopředu. Je to poprvé, co se technaři rozhodli se bavit dva dny pod dohledem policie.
Všechna ta pravidla a státní dozor mi k téhle kultuře nějak nesedí. Měli ale technaři na vybranou? Po loňském policejním výprasku, kdy mnoho z nich skončilo v nemocnici, asi sotva. Mohli buď riskovat další masakr, nebo kývnout na Bublanovu nabídku. Letošní CzechTek je zkrátka tak trochu svoboda svázaná strachem. Buď se bavte, kde vám řekneme, nebo dostanete výprask. I tak si lze velkorysost ministerstva vnitra vyložit.
Technoparty, která se koná ve spolupráci se státními bezpečnostními složkami, je absurdita nemající nikde ve světě obdoby. Anglické soundsystémy nám možná budou závidět. Velká Británie se totiž s technokulturou vypořádala zákonem, podle něhož mohou tamní policisté rozehnat každou party, které se účastní více než dva lidé. Z tohoto pohledu lze letošní dohodu pořadatelů CzechTeku s úřady považovat za jednoznačnou výhru.
Je otázka, zda je to výhra i pro technokulturu jako takovou. Opravdu mohou ty divoké, nezkrotné, nonkonformní a undergroundové ideály, k nimž (co si budeme nalhávat) patří i experimenty s marihuanou, LSD, extází a dalšími drogami, fungovat pod dozorem policie? Je tato symbióza udržitelná i v dlouhodobějším horizontu? Vydrží se technaři svobodně a uvolněně bavit s pocitem, že jim na záda koukají stovky policejních očí?
Letošní CzechTek je experimentem jak ze strany pořadatelů, tak ze strany státu. Bude zajímavé sledovat, co se bude dít dál. Pokud CzechTek zůstane pod státním dozorem i v dalších letech, umím si docela dobře představit, že úřady budou chtít zajistit dostatek mobilních toalet, adekvátní počtu účastníků. Při počtu 40 tisíc lidí to nebude zanedbatelná suma. A to nemluvím o zajištění zdravotníků a dalších hygienických a bezpečnostních opatření. Náklady organizátorů tak porostou a snadno se může stát, že největší a nejdivočejší otevřená party pod širým nebem se za pár let ocitne za plotem, u něhož se bude vybírat vstupné. Bodyguardi všechny účastníky u vstupu pěkně prohmatají, jestli u sebe nemají zbraně, drogy či ostré předměty, každý dostane na ruku pásku nebo razítko, plakáty budou všude viset dva měsíce předem a lidé se budou hezky a organizovaně bavit jako na každém jiném festivalu. Kdyby se takový scénář naplnil, veřejnost jistě bude spokojená a její političtí představitelé rovněž. Lidé, kteří technem žijí, a nemluvím teď o těch, kteří se jednou za rok jedou podívat na CzechTek, se však jen těžko smíří s mantinely, které jim stát vyměří. Pokud však technaři přece jen sleví ze svých ideálů výměnou za kontrolovanou možnost zábavy, stáváme se svědky významného historického okamžiku, kdy se nejsilnější kontrakultura dneška transformuje do zajetých kolejí. V takovém případě stojíme na konci ideového hnutí; spoutaní a ochočení technaři už nebudou mít co nabídnout.
***
Marek Jehlička
konopný ombudsman
(Marek Jehlička, MF DNES, 31. července 2006)
Techno se zrodilo ze svobody. Techno je svoboda. Žádné hudební nástroje, žádné noty, žádná pódia. Dunivý monotónní rytmus evokující pradávné údery šamanských bubnů, ohně, tanec pod širým nebem, extázi. Techno může dělat každý, kdo má smysl pro rytmus. Stačí pár desek, gramofony, mixážní pult a silný aparát. To všechno můžete nacpat do auta a jezdit po celém světě. Zaparkujete svůj soundsystém, kde vás napadne, a uděláte si party. Když se domluvíte s dalšími kamarády a na jedno místo se sjede více soundsystémů, je z toho velká party. Tak vznikl CzechTek.
Letošní CzechTek je jiný. Je to poprvé v historii, kam moje paměť sahá, kdy se technaři domluvili s úřady a přijali nabídku, že svoji nonkonformní party uspořádají ve státem určeném vojenském prostoru. Je to poprvé v historii, kdy je místo CzechTeku známo dopředu. Je to poprvé, co se technaři rozhodli se bavit dva dny pod dohledem policie.
Všechna ta pravidla a státní dozor mi k téhle kultuře nějak nesedí. Měli ale technaři na vybranou? Po loňském policejním výprasku, kdy mnoho z nich skončilo v nemocnici, asi sotva. Mohli buď riskovat další masakr, nebo kývnout na Bublanovu nabídku. Letošní CzechTek je zkrátka tak trochu svoboda svázaná strachem. Buď se bavte, kde vám řekneme, nebo dostanete výprask. I tak si lze velkorysost ministerstva vnitra vyložit.
Technoparty, která se koná ve spolupráci se státními bezpečnostními složkami, je absurdita nemající nikde ve světě obdoby. Anglické soundsystémy nám možná budou závidět. Velká Británie se totiž s technokulturou vypořádala zákonem, podle něhož mohou tamní policisté rozehnat každou party, které se účastní více než dva lidé. Z tohoto pohledu lze letošní dohodu pořadatelů CzechTeku s úřady považovat za jednoznačnou výhru.
Je otázka, zda je to výhra i pro technokulturu jako takovou. Opravdu mohou ty divoké, nezkrotné, nonkonformní a undergroundové ideály, k nimž (co si budeme nalhávat) patří i experimenty s marihuanou, LSD, extází a dalšími drogami, fungovat pod dozorem policie? Je tato symbióza udržitelná i v dlouhodobějším horizontu? Vydrží se technaři svobodně a uvolněně bavit s pocitem, že jim na záda koukají stovky policejních očí?
Letošní CzechTek je experimentem jak ze strany pořadatelů, tak ze strany státu. Bude zajímavé sledovat, co se bude dít dál. Pokud CzechTek zůstane pod státním dozorem i v dalších letech, umím si docela dobře představit, že úřady budou chtít zajistit dostatek mobilních toalet, adekvátní počtu účastníků. Při počtu 40 tisíc lidí to nebude zanedbatelná suma. A to nemluvím o zajištění zdravotníků a dalších hygienických a bezpečnostních opatření. Náklady organizátorů tak porostou a snadno se může stát, že největší a nejdivočejší otevřená party pod širým nebem se za pár let ocitne za plotem, u něhož se bude vybírat vstupné. Bodyguardi všechny účastníky u vstupu pěkně prohmatají, jestli u sebe nemají zbraně, drogy či ostré předměty, každý dostane na ruku pásku nebo razítko, plakáty budou všude viset dva měsíce předem a lidé se budou hezky a organizovaně bavit jako na každém jiném festivalu. Kdyby se takový scénář naplnil, veřejnost jistě bude spokojená a její političtí představitelé rovněž. Lidé, kteří technem žijí, a nemluvím teď o těch, kteří se jednou za rok jedou podívat na CzechTek, se však jen těžko smíří s mantinely, které jim stát vyměří. Pokud však technaři přece jen sleví ze svých ideálů výměnou za kontrolovanou možnost zábavy, stáváme se svědky významného historického okamžiku, kdy se nejsilnější kontrakultura dneška transformuje do zajetých kolejí. V takovém případě stojíme na konci ideového hnutí; spoutaní a ochočení technaři už nebudou mít co nabídnout.
***
Marek Jehlička
konopný ombudsman
