To, co se stalo s Doupovskými horami, by nás mělo vzrušovat mnohem víc než ryčná techno hudba (Lidovky.cz)
2006-07-25, 14:03:57 • Média
Hlavně aby chřástal měl kde...
(Jana Machalická, Lidovky.cz, 22. července 2006)
Každá armáda malé země je svým způsobem směšná, ale mužům je zřejmě hraní na vojáčky vrozené. Za bolševika měli vojáci z povolání zlaté časy. Skvělé platy a žádná práce, jen ohlídat, aby nebyla nějaká ta mimořádná událost, to by totiž šly prémie do háje. Že prý vojna dělá z chlapce chlapa. K smíchu, naučila leda tak mladé kluky se flákat a vojenská prezenční služba byla jen přehlídkou ztraceného času.
(…)
Momentálně se dostalo pozornosti vojenskému újezdu Hradiště v Doupovských horách, jejichž hrůzný osud už dávno přestal kohokoliv zajímat. Stačilo jen, aby proskočilo na veřejnost, že tam technaři dostali pronajatou louku, a hned se píší petice: místní obyvatelstvo protestuje, ekologové vyrážejí do boje za chřástala, který nebude mít kde chřástat. Problém číslo jedna v zemi, která má asi milion mnohem vážnějších průšvihů, počínaje nekonečným dohadováním nad novou vládou a korupcí konče.
(…) Petice občanů žijících na okrajích újezdu jsou v jistých souvislostech omračující. Jejich stížnosti, že budou ze tří kilometrů vzdálené louky slyšet hudbu, berou dech. Armáda jim zřejmě nevadila a nevadí, ale mládež, která si chce pouštět muziku, ano? Možná by bylo účelnější, aby se sami rozhlédli, v čem žijí, neboť blízké okolí újezdu je zoufalství samo. Kdyby někdo chtěl natočit film odehrávající se po právě skončené válce, ideálnější exteriéry sotva najde. A nejde o to, že tu jsou nízké platy a není z čeho opravovat. Je tu hlavně špína, rozkydaný hnůj, zarostlé dvory, všechno omlácené, zruinované, zpustlé. V tomto kraji stále ještě „naše země nevzkvétá“. Když se cestovatel vydá na sever od Kyselky a objede újezd až do Valče, vykoná tristní pouť. Kyselka, kde od nepaměti tryská proslulá minerální voda, je z půlky místo duchů. Budovy lázní jsou po několika skvělých podnikatelských záměrech zcela zničené, vodu si tu místní čepují z hadice zaražené do zdi. Podobně to vypadá skoro všude, navrch ještě cedule se zákazem vstupu do zabraného území. Kdo nakoukne do újezdu, dostane ránu hned na začátku – třeba monumentální ruiny kostela ve Svatoboru. Jediné město, které vstalo jak Fénix z popela, je Valeč, je tu stále víc opravených památek, včetně zámku, město je čisté, lidé tu zřejmě nejsou lhostejní.
To, co se stalo s Doupovskými horami, by nás mělo vzrušovat mnohem víc než ryčná techno hudba. Na starých turistických mapách je ještě všechno v pořádku, na nových je jen vyšrafovaná plocha. Země, kterou z nepochopitelných důvodů sebrala civilistům armáda a nakládá si s ní po svém. Ani jedna petice se proti tomu za posledních sedmnáct let nesepsala a určitě jde o víc než o tři dny hudby a hluku.
celý článek na: ..:. Lidovky.cz :.
další foto z Doupova zde: ..:. jyxo.cz :.
(Jana Machalická, Lidovky.cz, 22. července 2006)
Každá armáda malé země je svým způsobem směšná, ale mužům je zřejmě hraní na vojáčky vrozené. Za bolševika měli vojáci z povolání zlaté časy. Skvělé platy a žádná práce, jen ohlídat, aby nebyla nějaká ta mimořádná událost, to by totiž šly prémie do háje. Že prý vojna dělá z chlapce chlapa. K smíchu, naučila leda tak mladé kluky se flákat a vojenská prezenční služba byla jen přehlídkou ztraceného času.
(…)
Momentálně se dostalo pozornosti vojenskému újezdu Hradiště v Doupovských horách, jejichž hrůzný osud už dávno přestal kohokoliv zajímat. Stačilo jen, aby proskočilo na veřejnost, že tam technaři dostali pronajatou louku, a hned se píší petice: místní obyvatelstvo protestuje, ekologové vyrážejí do boje za chřástala, který nebude mít kde chřástat. Problém číslo jedna v zemi, která má asi milion mnohem vážnějších průšvihů, počínaje nekonečným dohadováním nad novou vládou a korupcí konče.
(…) Petice občanů žijících na okrajích újezdu jsou v jistých souvislostech omračující. Jejich stížnosti, že budou ze tří kilometrů vzdálené louky slyšet hudbu, berou dech. Armáda jim zřejmě nevadila a nevadí, ale mládež, která si chce pouštět muziku, ano? Možná by bylo účelnější, aby se sami rozhlédli, v čem žijí, neboť blízké okolí újezdu je zoufalství samo. Kdyby někdo chtěl natočit film odehrávající se po právě skončené válce, ideálnější exteriéry sotva najde. A nejde o to, že tu jsou nízké platy a není z čeho opravovat. Je tu hlavně špína, rozkydaný hnůj, zarostlé dvory, všechno omlácené, zruinované, zpustlé. V tomto kraji stále ještě „naše země nevzkvétá“. Když se cestovatel vydá na sever od Kyselky a objede újezd až do Valče, vykoná tristní pouť. Kyselka, kde od nepaměti tryská proslulá minerální voda, je z půlky místo duchů. Budovy lázní jsou po několika skvělých podnikatelských záměrech zcela zničené, vodu si tu místní čepují z hadice zaražené do zdi. Podobně to vypadá skoro všude, navrch ještě cedule se zákazem vstupu do zabraného území. Kdo nakoukne do újezdu, dostane ránu hned na začátku – třeba monumentální ruiny kostela ve Svatoboru. Jediné město, které vstalo jak Fénix z popela, je Valeč, je tu stále víc opravených památek, včetně zámku, město je čisté, lidé tu zřejmě nejsou lhostejní.
To, co se stalo s Doupovskými horami, by nás mělo vzrušovat mnohem víc než ryčná techno hudba. Na starých turistických mapách je ještě všechno v pořádku, na nových je jen vyšrafovaná plocha. Země, kterou z nepochopitelných důvodů sebrala civilistům armáda a nakládá si s ní po svém. Ani jedna petice se proti tomu za posledních sedmnáct let nesepsala a určitě jde o víc než o tři dny hudby a hluku.
celý článek na: ..:. Lidovky.cz :.
další foto z Doupova zde: ..:. jyxo.cz :.
