Česká policie a spravedlnost: nezákonnosti, bagatelizace, zastrašování, násilí, lži, provokace, manipulace, vydírání a spolupráce s podsvětím (Blisty.cz)
2006-05-6, 10:06:00 • Média
ČT1: Události, komentáře policejního prezidenta Husáka
(Štěpán Kotrba, Britské listy, 5. května 2006)
Policejní prezident Husák se domnívá, že nepřípustné matení vyšetřování trestné činnosti policistů a nebránění trestné činnosti policistů druhými policisty je součástí firemní kultury jím řízené policie. Kolegialita. Solidarita.
Bohužel, má pravdu. Britské listy mají množství poznatků z minulosti i přítomnosti o rozsáhlé kriminální činnosti uniformovaných i tajných policistů a vyšetřovatelů, ale i státních zástupců a soudců. Uniformovaní i tajní policisté porušují zákon o policii i další zákony, včetně trestního, na většině demonstrací v Praze v posledních pěti letech.
Na zásahy přicházejí bez čitelného identifikačního označení nebo s označením zakrytým různými součástmi výstroje a jejich velitelé jim to tolerují, souhlasí s tím, bagatelizují to a omlouvají to. Upozornění na tyto nezákonosti přehlížejí a ignorují, přestože hovoří do záznamu, který je později zveřejněn. Beztrestnost je nakažlivá. Bezdůvodně perlustrují pod falešnými záminkami demonstranty a pokusili se několikrát i o perlustraci novinářů (v mém případě bez úspěchu).
Neuniformovaní i uniformovaní policisté se dopouštějí bezdůvodného fyzického násilí vůči demonstrantům. Policisté svou agresivitou a výhrůžkami šikanují demonstranty, zvláště ty mladší a nezkušenější. Zastrašují před zásahy i při nich i novináře (v mém případě bez úspěchu) pod záminkou "varování". Někteří se "varovat" dají... Pak čteme v novinách články, k nimž většinu komentáře dodala "exkluzivně" policejní mluvčí. Já těmto novinářům říkám policajtoreportéři. Někdy policajti, jindy reportéři.
Policisté neseznamují zadržené s jejich zákonnými právy, pokud by si tím ztížili vyšetřování. Využívají právní nezkušenosti občanů. Policisté se vědomě dopouštějí křivých a účelových obvinění zadržených. Policisté vědomě křivě svědčí před soudci. Trestní oznámení na policisty státní zástupci odkládají jako nedůvodná.
Policisté se pokoušejí znevěrohodňovat svědky proti sobě či obviněné nepřípustnými a nelegálně získanými důkazy. Pokud pořizují záznamy událostí, pak účelovým způsobem tak, aby svědčily v jejich prospěch. Ty záznamy a důkazy, které svědčí v neprospěch obžaloby, nenávratně mizí – někdy i ze spisů, uložených u soudu. Někdy zase nejsou soudci ani připuštěny. Policisté jsou v kontaktu s podsvětím, které využívají vydíráním či zastrašováním k provokacím a získávání informací a svědectví. Ty pak tvoří páteř obžaloby.
Policejní mluvčí i velitelé zásahů vědomě lžou, jindy podávají neúplné nebo zkreslené informace a klamou média a tím i veřejnost.
Státní zástupci a soudci nevěnují pozornost důkazům, působícím ve prospěch obhajoby osob, proti kterým svědčí policisté. Státní zástupci přehlížejí podvržené a policií zfalšované důkazy a vydávají je za věrohodné. Státní zástupci trvají na obviněních, i když se prokáže, že skutek, který žalují, se nikdy nestal. Soudci proto někdy soudí nikoliv v souladu se zákony, Stížnosti takto postižených se automaticky "odkládají" – hážou do koše. U soudů se zamítají.
Taková je realita činnosti policie a spravedlnosti, které jsem poznal za několik let novinářské a fotoreportérské práce v Britských listech. Bylo jedno, kdo řídil resort vnitra a spravedlnosti, zda to byla KDU-ČSL, ODS, US-DEU, či ČSSD. Nyní nechtěné přiznání policejního prezidenta jen dotvrzuje stav, který Vladislav Husák v pořadu Události, komentáře ČT 1 nazval firemní kulturou. Policejní prezident má pravdu: je to otázka výchovy. Začněme proto policisty, vyšetřovatele, státní zástupce i soudce vychovávat. Je na čase.
zdroj a přepis rozhovoru s Husákem na: ..:. Blisty.cz :.
(Štěpán Kotrba, Britské listy, 5. května 2006)
Policejní prezident Husák se domnívá, že nepřípustné matení vyšetřování trestné činnosti policistů a nebránění trestné činnosti policistů druhými policisty je součástí firemní kultury jím řízené policie. Kolegialita. Solidarita.
Bohužel, má pravdu. Britské listy mají množství poznatků z minulosti i přítomnosti o rozsáhlé kriminální činnosti uniformovaných i tajných policistů a vyšetřovatelů, ale i státních zástupců a soudců. Uniformovaní i tajní policisté porušují zákon o policii i další zákony, včetně trestního, na většině demonstrací v Praze v posledních pěti letech.
Na zásahy přicházejí bez čitelného identifikačního označení nebo s označením zakrytým různými součástmi výstroje a jejich velitelé jim to tolerují, souhlasí s tím, bagatelizují to a omlouvají to. Upozornění na tyto nezákonosti přehlížejí a ignorují, přestože hovoří do záznamu, který je později zveřejněn. Beztrestnost je nakažlivá. Bezdůvodně perlustrují pod falešnými záminkami demonstranty a pokusili se několikrát i o perlustraci novinářů (v mém případě bez úspěchu).
Neuniformovaní i uniformovaní policisté se dopouštějí bezdůvodného fyzického násilí vůči demonstrantům. Policisté svou agresivitou a výhrůžkami šikanují demonstranty, zvláště ty mladší a nezkušenější. Zastrašují před zásahy i při nich i novináře (v mém případě bez úspěchu) pod záminkou "varování". Někteří se "varovat" dají... Pak čteme v novinách články, k nimž většinu komentáře dodala "exkluzivně" policejní mluvčí. Já těmto novinářům říkám policajtoreportéři. Někdy policajti, jindy reportéři.
Policisté neseznamují zadržené s jejich zákonnými právy, pokud by si tím ztížili vyšetřování. Využívají právní nezkušenosti občanů. Policisté se vědomě dopouštějí křivých a účelových obvinění zadržených. Policisté vědomě křivě svědčí před soudci. Trestní oznámení na policisty státní zástupci odkládají jako nedůvodná.
Policisté se pokoušejí znevěrohodňovat svědky proti sobě či obviněné nepřípustnými a nelegálně získanými důkazy. Pokud pořizují záznamy událostí, pak účelovým způsobem tak, aby svědčily v jejich prospěch. Ty záznamy a důkazy, které svědčí v neprospěch obžaloby, nenávratně mizí – někdy i ze spisů, uložených u soudu. Někdy zase nejsou soudci ani připuštěny. Policisté jsou v kontaktu s podsvětím, které využívají vydíráním či zastrašováním k provokacím a získávání informací a svědectví. Ty pak tvoří páteř obžaloby.
Policejní mluvčí i velitelé zásahů vědomě lžou, jindy podávají neúplné nebo zkreslené informace a klamou média a tím i veřejnost.
Státní zástupci a soudci nevěnují pozornost důkazům, působícím ve prospěch obhajoby osob, proti kterým svědčí policisté. Státní zástupci přehlížejí podvržené a policií zfalšované důkazy a vydávají je za věrohodné. Státní zástupci trvají na obviněních, i když se prokáže, že skutek, který žalují, se nikdy nestal. Soudci proto někdy soudí nikoliv v souladu se zákony, Stížnosti takto postižených se automaticky "odkládají" – hážou do koše. U soudů se zamítají.
Taková je realita činnosti policie a spravedlnosti, které jsem poznal za několik let novinářské a fotoreportérské práce v Britských listech. Bylo jedno, kdo řídil resort vnitra a spravedlnosti, zda to byla KDU-ČSL, ODS, US-DEU, či ČSSD. Nyní nechtěné přiznání policejního prezidenta jen dotvrzuje stav, který Vladislav Husák v pořadu Události, komentáře ČT 1 nazval firemní kulturou. Policejní prezident má pravdu: je to otázka výchovy. Začněme proto policisty, vyšetřovatele, státní zástupce i soudce vychovávat. Je na čase.
zdroj a přepis rozhovoru s Husákem na: ..:. Blisty.cz :.
