Mlátit ženu či tomu přihlížet je ubohost a v právním státě nelze něco takového vysvětlovat, natož obhajovat (Lidovky.cz)
2006-05-3, 16:15:00 • Média
Bublan měl okamžitě podat demisi
(Jana Machalická, Lidové noviny, 3. května 2006, 9:32)
Policie se snaží vyvolat dojem, že Kateřina Jacques, kvalitně zmlácená od policie jako za starých časů, slovy, ba i činy porušila zákon. I kdyby se tak stalo, jde o naprosto bezpředmětné argumenty.
Jak jen si vůbec může někdo v právním státě dovolit takový postup vysvětlovat nebo obhajovat! Žena, navíc se dvěma malými dětmi, je před očima strážců zákona sražena k zemi a zmlácena jedním z nich, aniž by sama násilí produkovala.
Stalo se tak za bílého dne a za asistence mnoha mužů. Je úplně jedno, jestli jsou to policisté ve výkonu služby – jsou to muži, kterým, pokud mají normální myšlení a cítění, by mělo být odporné, když ženy někdo mlátí. Tito příslušníci silného pohlaví jen přihlíželi, jak muž tluče poměrně křehkou ženu, která mu to rozhodně nemohla vrátit. Ba dokonce zabránili, aby jí jiní pomohli. To je ubohost, která nemá obdoby. A je lhostejné, jaké mají nebo měli interní příkazy nebo kdo měl vyšší šarži. Ministr vnitra měl po tomto zásahu okamžitě podat demisi.
Nedá se to sice očekávat, protože v České republice politici neodstupují – většinou s udiveným pohledem svým voličům vzkazují, že nevidí důvod.
Pan Bublan ale z téhle šlamastyky sotva vybruslí s trapnou slovní ekvilibristikou, kterou produkoval loni v létě při neslavném zásahu proti CzechTeku. Tentokrát asi nevystačí s tím, že šlo pochybnou existenci a narkomanku, která po zásluze dostala co proto. Záležitost se už vyšetřuje, a prý bude jasno do konce týdne, vzkázal ministr vnitra. Další důkaz toho, jak je mimo, protože jasno je už dávno, policie se příliš často chová jako za komunistů a podobných selhání předvedla za poslední dobu víc než dost. Pan ministr tedy kázal vyšetřovat a jeho podřízení zatím vydávají neskutečná prohlášení.
Policejní prezident Husák (pak že nomen není omen) rozšafně oznámil, že jakékoli použití síly je vždycky velice problematické. Hezky řečeno. Prý se také paní Jacques držela příliš blízko demonstrujících neonacistů a anarchistů. Pochopitelně, nemůže být pádnější důvod pro to, aby ji policie seřezala.
Když si člověk čte, že Kateřinu Jacques policie zatkla a dovlekla na služebnu, kde ji v místnosti bez kamery opět mlátili dva další chlapi a pak ji připoutali a ona visela dvacet minut na tyči, má dojem, že se vrátil v čase ne o dvacet, ale možná o padesát let zpátky a znovu zažívá pocit vzteku a bezmoci.
Nejsnadnější terč
Jak si jen může policie něco podobného dovolit? Jako by opět začínalo platit, že občan, který nevraždí, nekrade, nepřepadává, neznásilňuje a nedemoluje telefonní budky, je pro represivní složky nejsnadnějším terčem. Nepřítelem státu, který má být zatčen a zbit, protože mírumilovně protestuje proti uřvaným náckům. A mezitím se Prahou prohánějí bandy kapsářů, zlodějů aut, násilníků. Ti ale nakládačku nedostanou, protože mnozí se jen tak nedají. S těmi holými lebkami by to asi taky nešlo tak lehce jako s Kateřinou Jacques.
Moc hezká je i zpráva, že statečný ochránce pořádku je prý též zraněn, ta zatracená holka ho možná škrábla, když s ní mlátil o zeď. Dotyčná ovšem měla štěstí, protože je sekční šéfkou úřadu vlády a kandiduje do sněmovny za Stranu zelených – čili žádná anonymní děvenka. Taková by nepochybně dopadla podstatně hůř. A kdoví, zda by se dostala na první stránky novin, celá věc by se dala mnohem snadněji zahrát do autu.
Za domácí násilí padají nemalé sazby, ale veřejně je zřejmě podporováno z nejvyšších míst. Kdyby Kateřinu takhle zřídil manžel, nesměl by se k ní přiblížit a nejspíš by skončil s podmínkou. Tady ovšem násilník „svědomitě pracoval“.
(Jana Machalická, Lidové noviny, 3. května 2006, 9:32)
Policie se snaží vyvolat dojem, že Kateřina Jacques, kvalitně zmlácená od policie jako za starých časů, slovy, ba i činy porušila zákon. I kdyby se tak stalo, jde o naprosto bezpředmětné argumenty.
Jak jen si vůbec může někdo v právním státě dovolit takový postup vysvětlovat nebo obhajovat! Žena, navíc se dvěma malými dětmi, je před očima strážců zákona sražena k zemi a zmlácena jedním z nich, aniž by sama násilí produkovala.
Stalo se tak za bílého dne a za asistence mnoha mužů. Je úplně jedno, jestli jsou to policisté ve výkonu služby – jsou to muži, kterým, pokud mají normální myšlení a cítění, by mělo být odporné, když ženy někdo mlátí. Tito příslušníci silného pohlaví jen přihlíželi, jak muž tluče poměrně křehkou ženu, která mu to rozhodně nemohla vrátit. Ba dokonce zabránili, aby jí jiní pomohli. To je ubohost, která nemá obdoby. A je lhostejné, jaké mají nebo měli interní příkazy nebo kdo měl vyšší šarži. Ministr vnitra měl po tomto zásahu okamžitě podat demisi.
Nedá se to sice očekávat, protože v České republice politici neodstupují – většinou s udiveným pohledem svým voličům vzkazují, že nevidí důvod.
Pan Bublan ale z téhle šlamastyky sotva vybruslí s trapnou slovní ekvilibristikou, kterou produkoval loni v létě při neslavném zásahu proti CzechTeku. Tentokrát asi nevystačí s tím, že šlo pochybnou existenci a narkomanku, která po zásluze dostala co proto. Záležitost se už vyšetřuje, a prý bude jasno do konce týdne, vzkázal ministr vnitra. Další důkaz toho, jak je mimo, protože jasno je už dávno, policie se příliš často chová jako za komunistů a podobných selhání předvedla za poslední dobu víc než dost. Pan ministr tedy kázal vyšetřovat a jeho podřízení zatím vydávají neskutečná prohlášení.
Policejní prezident Husák (pak že nomen není omen) rozšafně oznámil, že jakékoli použití síly je vždycky velice problematické. Hezky řečeno. Prý se také paní Jacques držela příliš blízko demonstrujících neonacistů a anarchistů. Pochopitelně, nemůže být pádnější důvod pro to, aby ji policie seřezala.
Když si člověk čte, že Kateřinu Jacques policie zatkla a dovlekla na služebnu, kde ji v místnosti bez kamery opět mlátili dva další chlapi a pak ji připoutali a ona visela dvacet minut na tyči, má dojem, že se vrátil v čase ne o dvacet, ale možná o padesát let zpátky a znovu zažívá pocit vzteku a bezmoci.
Nejsnadnější terč
Jak si jen může policie něco podobného dovolit? Jako by opět začínalo platit, že občan, který nevraždí, nekrade, nepřepadává, neznásilňuje a nedemoluje telefonní budky, je pro represivní složky nejsnadnějším terčem. Nepřítelem státu, který má být zatčen a zbit, protože mírumilovně protestuje proti uřvaným náckům. A mezitím se Prahou prohánějí bandy kapsářů, zlodějů aut, násilníků. Ti ale nakládačku nedostanou, protože mnozí se jen tak nedají. S těmi holými lebkami by to asi taky nešlo tak lehce jako s Kateřinou Jacques.
Moc hezká je i zpráva, že statečný ochránce pořádku je prý též zraněn, ta zatracená holka ho možná škrábla, když s ní mlátil o zeď. Dotyčná ovšem měla štěstí, protože je sekční šéfkou úřadu vlády a kandiduje do sněmovny za Stranu zelených – čili žádná anonymní děvenka. Taková by nepochybně dopadla podstatně hůř. A kdoví, zda by se dostala na první stránky novin, celá věc by se dala mnohem snadněji zahrát do autu.
Za domácí násilí padají nemalé sazby, ale veřejně je zřejmě podporováno z nejvyšších míst. Kdyby Kateřinu takhle zřídil manžel, nesměl by se k ní přiblížit a nejspíš by skončil s podmínkou. Tady ovšem násilník „svědomitě pracoval“.
Typické pro naše poměry je i to, jak rychle mnozí přispěchali, aby z kauzy vytřískali politický kapitál. Nikdo ze současné vlády, ať už se tváří jakkoli rozhořčeně, se ze zodpovědnosti nevyvlékne: policie v tomto státě nefunguje, jak by měla.
zdroj: ..:. Lidovky.cz :.
