Ústavní soud rozhodl: Hučín měl právo bojovat se zbraní proti komunistické zvůli. Dočkají se satisfakce také ti, kteří se vzepřeli policejní zvůli u Mlýnce?
2006-04-2, 20:36:18 • Média
Hučínovo právo
(JS, týdeník Respekt, 27.března 2006)
Že byl Vladimír Hučín za svůj protikomunistický odboj Ústavním soudem plně rehabilitován, překvapilo. Lidé, kteří tu bojovali proti komunismu a použili přitom zbraň, dostávají u soudů formální zbytkové tresty jako zločinci. Nikdo odpovědný zatím nechtěl překročit hranici a přiznat, že ozbrojený boj proti komunistické brutalitě šikovně skryté do oficiálního úředního hávu nebo právoplatného rozsudku, byl oprávněný. Ústavní soud to udělal. Vyšel z platného zákona o zločinnosti komunismu. Po dvanácti letech zákon konečně posloužil nejen jako pouhá deklarace, ale jako nástroj k pojmenování minulosti. Ústavní autorita řekla, že tu vládl režim, kterému bylo správné se ozbrojeně vzepřít. Za to musíme soud, kterému je opakovaně zdůrazňována údajně nedostižná kvalita jeho předešlých členů a který je vnímán jako dítě Klause a politických stran, opravdu pochválit. Výrok soudu je cenný zejména proto,že Hučínův boj spadá do éry 70. a 80. let, kdy se represe režimu nedaly srovnat s terorem 50.let. Bojoval v době šedi, nenápadných ústrků a těžce zachytitelných křivd. Takže po představitelích spravedlnosti jsou na řadě další: historikové, politici, prostí občané. Měli by to zlo pojmenovat, jasně říci, čemu se Hučín bránil. Vypadá to, že si s tím nevíme rady. Vědět proč je něco zlé a proč proti tomu máme bojovat, je důležité. I malé děti vědí, že draci jsou zlí, protože žerou princezny.
(JS, týdeník Respekt, 27.března 2006)
Že byl Vladimír Hučín za svůj protikomunistický odboj Ústavním soudem plně rehabilitován, překvapilo. Lidé, kteří tu bojovali proti komunismu a použili přitom zbraň, dostávají u soudů formální zbytkové tresty jako zločinci. Nikdo odpovědný zatím nechtěl překročit hranici a přiznat, že ozbrojený boj proti komunistické brutalitě šikovně skryté do oficiálního úředního hávu nebo právoplatného rozsudku, byl oprávněný. Ústavní soud to udělal. Vyšel z platného zákona o zločinnosti komunismu. Po dvanácti letech zákon konečně posloužil nejen jako pouhá deklarace, ale jako nástroj k pojmenování minulosti. Ústavní autorita řekla, že tu vládl režim, kterému bylo správné se ozbrojeně vzepřít. Za to musíme soud, kterému je opakovaně zdůrazňována údajně nedostižná kvalita jeho předešlých členů a který je vnímán jako dítě Klause a politických stran, opravdu pochválit. Výrok soudu je cenný zejména proto,že Hučínův boj spadá do éry 70. a 80. let, kdy se represe režimu nedaly srovnat s terorem 50.let. Bojoval v době šedi, nenápadných ústrků a těžce zachytitelných křivd. Takže po představitelích spravedlnosti jsou na řadě další: historikové, politici, prostí občané. Měli by to zlo pojmenovat, jasně říci, čemu se Hučín bránil. Vypadá to, že si s tím nevíme rady. Vědět proč je něco zlé a proč proti tomu máme bojovat, je důležité. I malé děti vědí, že draci jsou zlí, protože žerou princezny.
